Ahoj! Dlouho jsem tady nebyla, protože mám talent se pustit do tisíce věcí, které pak nestíhám, ale dneska mám jednu super zprávu. Vydávám fantasy román Nejdelší noc. A chtěla bych vás poprosit o podporu.

V Nejdelší

To si takhle říkám, jestli náhodou neřeším v životě nepodstatné věci a jestli se svou energií zacházím rozumně, tak nějak energeticky gramotně.

Vzhledem k tomu, že moji kamarádi, se kterými jsem měla trávit Silvestra, náhle onemocněli a pěstují si doma novou pandemii a ostatní, jejichž společnost by mi byla milá, se mi buď nepodařilo nalákat do mého doupěte, jsou v zahraničí, na horách nebo příliš těhotní ve víru rodinných oslav a mé milé dětičky jsou s bývalým manželem, v roce 2022 se na poslední chvíli stala ještě jedna neočekávaná událost, a sice, že tu mám oslavu ve složení mě a mých altereg. Ačkoli jsem to nečekala, nemohu si stěžovat. S hlasy v mé hlavě si rozumíme a dokážeme spolu civilizovaně nesouhlasit, což se mi jinak stává jen s výjimenčými lidmi.

Když se Španělů zeptáte, jak je něco daleko, mají univerzální odpověď: dos kilometros. Ať už je to, co hledáte, za rohem, anebo patnáct kilometrů od vás.

... jinak než obdobným násilím.

... aneb i ty můžeš být další Monyovou.

Prý jestli žiju.

Jo, žiju. Někteří z vás si můžou prohlédnout i dokumentaci mého minulého roku, ale vzhledem k osobním věcem, o kterých se tam vyplkávám, je to zaheslované.

Mějte se!