Je zajímavé, jak se občas motám v kruzích.

Nevyzpytatelné jsou cesty osudu, aby bylo jasno, když už titulek článku není dlouhým názvům nakloněn.

Celým jménem se knížka jmenuje Ztracen v čase: Na hraně temnoty.

Nemusíte si tuhle knížku kupovat. A když si ji koupíte, ani otevírat ji nemusíte. Můžete... ale nemusíte. Nicméně by to byla chyba.

Říkám si, že už svůj blogísek zanedbávám moc dlouho... Ale věci, o kterých chci psát, jsou buď moc dlouhé a vyžadují trochu víc péče, anebo moc osobní a vyžadují zaheslování a spoustu chlastu, aby se můj úsudek dostatečně zkreslil.

Trochu se nám tady kazí ovzduší. Jako by si někdo mocně prdnul, a nebyla to moje Viktorka.

Dneska se budu zabývat dalšími matematickými aspekty epidemií a pandemií, a to konkrétně reprodukčním faktorem.

Ta čínská sračka mě už štve.

Trochu mi celá tahle naše pandemie přijde spíš jako sociologický experiment než opravdová pandemie.