Jako kdyby toho nebylo málo, Corwin začal šeptat šplouchy šplouch Irśai za zády. Zamračila se. Zvedla kámen a mrštila jej po hobitovi, který jen elegantně uskočil stranou a po oblázku se nadšeně vrhnul. Blbec, pomyslela si Irśai. Sebral kámen a zase začal šplouchat Irśai za zády. V duchu počítala do dvaceti, pak se otočila a vynadala mu takovým způsobem, že kdyby nežil celý život v kanálech, lecčemu by se přiučil. Zrychlila krok a snažila se nemyslet na jeho věčné pošťuchování. Nakopla houbu stojící u cesty a sprostě zaklela. Cestovat. Cestovat, pořád jen cestovat, kvůli nějakému rituálu, o kterém stejně nic neví.
Mlčky pokračovala a mračila se. Konečně dorazili do medvědí vesnice a medvědi začali lézt na stromy. Irśai je s lehkým podezřením sledovala, pak se zhnuseně podívala na navlhlou zem a rozhodla se také zalézt do jednoho ze stromových domků. Příčky přitlučené na kmeny byly odporně slizké a mokré. Jeden krok, druhý krok... Sjela po kluzkém dřevu a upadla. Rozplakala se. Proč se všechno musí dít jenom jí? Vlhká zem, vlhký strom, Promáčené šaty... Vyškrábala se konečně nahoru, padla na zem a spala jako zabitá, ani neslyšela bouřku, která zuřila venku...
Ráno ji probudilo nadšené ptačí prozpěvování. Vykoukla ven a začala nadávat. I z té výšky viděla promáčenou zemi, zalezla tedy zpátky a teprve v tu chvíli si všimla medvěda spícího v rohu. Zamyslela si, jak velkou část večera si nepamatuje, a zakousla se do kusu pečeného masa. Z nedalekého domku se ozýval Corwinův hysterický smích, který se střídal s neskutečně pronikavým jekotem. Do toho nadávala hraběnka. Venku opravdu není o co stát...
(deviantart.com)
Nakonec přeci jen slezla dolů, aby pomohla ostatním s přípravou rituálu. Našla si relativně suché místo pod stromem a sledovala dění okolo sebe. Medvědi odněkud nosili vodu a Irśai se to vůbec nelíbilo. Poklepala na záda nejbližšímu medvědovi.
"Na co nosíte tu vodu?"
Narovnal se, podrbal se za uchem a promluvil: "Na rituál."
"Rituál? To mě budete koupat?"
"Mno... Ano."
Irśai zbledla, zezelenala a chvíli nedýchala. Koupat. Na nic nečekala, otočila se a začala utíkat, co jí síly stačily. Koutkem oka zahlédla Corwina,snažil se ji doběhnout. To určitě, prcku! Najednou jí vystřelila z nohy prudká bolest a vzápětí schytala ránu dalším kamenem do zad a upadla. Corwin se na ni vrhnul a pevně ji svázal, i když se mu snažila vysmeknout, nepodařilo se jí to. Nadávala. Prý jenom koupel. Tss... Jenom koupel. Rozbrečela se a Corwin se jí snažil přesvědčit, že si jí nic nestane a táhnul ji zpět k vesnici.
"Irśai, vždyť je to jenom voda."
"Oni mě uvaří. Ve vodě."
"Ale neuvaří."
"Uvaří. Určitě."
Dotáhnul ji do vesnice a první věc, které si Irśai všimla, byl ohromný kotel, pod kterým jeden z medvědů zatápěl. A další medvěd, který přinesl náruč plnou mrkve.
"Oni mě opravdu uvaří! Já chci pryč!"
"Ale neuvaří, jen tě vykoupou. Hele, když tam vlezeš, dám ti tady tyhle lžičky."
Irśai se nevěřícně podívala na hobita, pak na lžičky, potom znova na hobita, začala nadávat a snažila se uvolnit ruce, aby mohla podpálit nejbližší hořlavou věc.
"No tak ne lžičky, tak třeba nože?"
"Víš, kam si strč ten svůj příbor? Oni mě vykoupou a možná i uvaří."
Nakopla Corwina a ten ji dloubnul do žeber. Zle se podívala na usmívající se hraběnku a chroupala mrkev, kterou ji Corwin krmil. Ten se určitě taky dobře bavil, jak Irśai usoudila. Vzal druhý konec provazu a přivázal ji ke stromu. Opřela se o kmen a čekala, až se o ni ostatní přestanou zajímat, aby se mohla odvázat. Marně. Ten malý bastard se v těch kanálech přece jenom něco naučil. Hraběnka. Zbystřila a zaposlouchala se do rozhovoru. Opravdu ji chtějí vykoupat! Znovu se pokusila uvolnit pevné sevření lana, ale opět neúspěšně. Zavolala na hraběnku s nadějí, že se snad z obávané koupele vylže.
"Proč vůbec musím na ten obřad?"
"No... Protože víš. Jak jsi byla u té čarodějnice, tak ona tě tak trochu... Proklela."
"Proklela a co jako? Co se stane?"
"Víš, drahá, musela bys jí jinak sloužit."
"Aspoň se nebudu muset koupat. A ve spánku ji podpálím."
"Mno... Ale ona by tě určitě mučila koupáním, víš?"
V tu chvíli Irśai oněměla. Věděla, že čarodějnice je hnusná stará babizna, která si libuje v bezdůvodném mučení, ale tahle představa předčila i její nejhorší obavy. Rozbrečela se. Jakoby z dálky k ní doléhala hraběnčina konejšivá slova a ani si neuvědomovala, že ji Corwin odvázal. Prokletí... Až tu babu najde, tak jí provede ty nejhorší věci, bude ji pálit od prstů na nohou... Jestli ovšem přežije tu hroznou koupel. Po nějaké době fantazírování, co provede čarodějnici, až ji najde, si všimla ohromné hranice, kterou medvědi nanosili. Zaradovala se. Nenápadně přišla k hranici a zkusila ji roztřesenýma rukama podpálit. Bez úspěchu. Ani oheň se jí nedaří ovládat. Sedla si k hranici a znovu se rozbrečela...
Corwin s Jeanette přinesli postavu z trávy a přivázali ji na vršek hranice, svázali ji ruce kusem drátu a zavázali jí místo, kde by živá bytost měla ústa. Zvláštní, pomyslela si Irśai a byla by ji také zkusila podpálit, kdyby ji Corwin neodtáhnul od hranice. Najednou ji popadly mohutné tlapy medvěda a hodily ji do kotle s teplou vodou. Zaječela a snažila se dostat z té ohavně mokré vody, plácala se v kotli a sprostě nadávala na celý svět a ze všeho nejvíc na čarodějnici. Přitočil se k ní medvěd a se zavrčením jí důrazně poradil, ať zůstane ve vodě. Omdlela a začala se topit...