Leara, část 5 - Mezi elfy

Nejnovější objekt mé posedlosti, aka Leara, se dočkal dalšího kousku svého příběhu!

Kotě neohroženě následovalo Learu, která se procházela po lese a nestačila se divit. Najednou uslyšela výkřik a pocítila magický otisk amuletu temných elfů. Někde v okolí musel být ještě alespoň jeden takový. Zrychlila a vydala se směrem, v kterém energie sílila. Zamířila do lesa, kotě ji pořád následovalo, tak na něj zavolala.

"Mitho, hledej. Hledej... Cokoliv!" zkusila mu poručit a kotě se rozběhlo do dáli. Leara si pomyslela, že jej už unavilo ji následovat, ale po chvíli ho viděla, jak kouká do díry v zemi. Stáhla z krku amulet a posvítila si do nory, ze tmy na ni svítily dvě oči. Pohybem ruky naznačila kotěti, aby se podívalo dovnitř. Nadšeně poskočilo a za okamžik táhlo podivné zvíře. Leara pohladila kotě a vzala neznámé zvíře za kůži na krku. Ocas, uši, ostré zuby, packy... Určila neznámého tvora jako surikatu, ale nic zajímavého na něm nebylo. Najednou nad ní cosi zapraskalo a ze stromu dopadla elfka. Leara na ni chvíli překvapeně koukala, ale když elfka začala utíkat, na nic nečekala a pustila se za ní. Už byla téměř u ní, když se náhle ocitla v oblaku kouře. Rozkašlala se a zkoušela určit, na který strom neznámá elfka zmizela.

"Slez dolů! Já tě nechci zabít!" zakřičela. Nic neslyšela, hodila tedy vztekle ohnivou kouli do koruny jednoho ze stromů. Ozvalo se pištění jakéhosi zvířete a praskání dřeva, to však bylo všechno. Chvíli sledovala hořící větve, pak se rozhodla strom uhasit vlnou chladu a ledu a opřela se zády o jeho kmen. Za okamžik se odněkud zjevilo kotě a za sebou táhlo lehce opálenou surikatu. Leara ji opatrně vzala, držela ji v dostatečné vzdálenosti a druhou rukou hladila kotě.

"Hodné kotě. Kočičí slečna!" zvolala překvapeně. "Hodná Mitha..." chvíli drbala kočku, která si ji zřejmě velice oblíbila. Mitha vrněla a nechala se hladit na břiše, roztahovala se v zelené trávě a spokojeně předla. Leara po chvíli usnula. Probudila ji až ostrá bolest, vykřikla a surikatu, která se jí zakousla do ucha, odhodila co nejdál od sebe. Vykouzlila kus chleba nevalné chuti a žmoulajíc oschlý krajíc sledovala koruny stromů. Vyplašila několik veverek, elfku však nenašla. Zamyšleně ukusovala malá sousta a snažila se přijít na to, jak najít někoho, kdo by ji dostal do Ledozemě, když najednou zakopla a její noha se zaklínila mezi kořeny stromu, pod kterým měla surikata vyhrabanou noru. Zaklela a snažila se vyprostit, když vtom spatřila elfku, jak mizí mezi stromy. Po nějaké době se přece jenom osvobodila a vydala se směrem, kterým elfka zmizela. Byla už noc, Leara však byla na tmu zvyklá a viděla dobře. Najednou se do měkké hlíny před ní zapíchlo kopí. Okamžitě uskočila za strom a začala prchat před dvěma troly, kteří nevypadali ani trochu přátelsky.

Po chvíli je pronásledování přestalo bavit a Leara si oddychla. Našla místo na spaní, lehla si do měkké trávy a naslouchala zvukům noci. Mitha ji pozdravila slabým zamňoukáním a Leara natáhla ruku, aby kotě pohladila. Zavrnělo a stočilo se k ní.

První ranní paprsky ji probudily, protáhla se a zamžourala do slunce, které ji okamžitě oslepilo. Nasnídala se a vydala se směrem k městu elfů. Daerius ji poučil, že vysocí elfové, kromě kouzelníků, většinou nemají o existenci temných elfů ani nejmenší ponětí, doufala tedy, že se nebudou příliš vyptávat, kde přišla k tak tmavé kůži a světlým vlasům. Napadlo ji, že je možná dobře, že vysocí elfové temné elfy neznají. Dorazila k hradbám Stříbrného Měsíce, pozdravila stráže a zamířila k hloučku elfů, kteří se o něco dohadovali. Chvíli naslouchala, ale přestalo ji to bavit, koupila si několik léčivých lektvarů a vydala se zjistit něco o zdejších kouzelnících. Strážný jí prozradil, že za několik dní má přijet loď s mágy z pevniny. Nevěděla, co bude tak dlouho dělat, procházela se tedy po městě a zkoumala vzdušnou architekturu vysokých elfů. Po chvíli bezcílného bloumání dorazila k chrámu a zvědavě do něj nakoukla. Stejně jako město, ani chrám nebyl nijak obrovský, měl ale svou magickou atmosféru. Najednou ji něco napadlo a v očích, které na slunečním světle byly zelené, se jí zalesklo. Kde je chrám, bývá pro toho, kdo něco umí, i ubytování zadarmo. Nechtělo se jí zbytečně platit, i když od Daeria dostala malý poklad. Zeptala se tedy jednoho z noviců, zda by potřebovali nějakou pomoc, ten ji poslal do lazaretu ve vesnici jménem Dobrovánek. Vydala se tedy do vesnice. Cestou ucítila slabý závan energie amuletu, tak se vydala kousek jeho směrem. Dorazila do přístavu, kde však nic zvláštního neviděla, kromě lodí, které chvíli obdivovala, potom se však vydala znovu k vesnici.

Stříbrný Měsíc a lesy Věčné písně - deviantart.com

Přivítalo ji několik úhledných stavení, mezi kterými tu a tam pobíhali zaneprázdnění elfové. Došla k jednomu z nich a pozdravila jej. Pozdrav jí opětoval a dál si hleděl svého. Zadívala se na něj a hlavou se jí začala honit spousta myšlenek temné elfky. Odhrnula z čela pramen stříbrných vlasů a zadívala se na elfa, který se jí líbil čím dál víc.

"Co máš v plánu?" zeptala se a usmála se na něj.

"Teď? Teď půjdu pro dřevo. A večer hlídám na stráži," odpověděl a dál spravoval jakýsi nástroj. Learu jeho nevšímavý postoj rozčiloval, nedala na sobě nic znát a dál se na elfa usmívala.

"A chceš s tím dřevem pomoct?" zeptala se nevinně a zamrkala. Elf zatočil opraveným nástrojem v ruce a podíval se na ni.

"Jo, proč ne," odvětil lhostejně, čímž Learu rozčílil ještě o něco víc. Následovala jej do lesa a spřádala své vlastní plány. Sbírali suché větve a svazovali je. Leara se rozhlédla, a když nikoho neviděla, poskočila, upadla přes elfa a strhla ho s sebou na zem.

"Já... Spadla jsem," zadívala se na elfa omluvně. Když nic neříkal, zkusila jej políbit, a když ani tehdy neprotestoval, zbavila jej přebytečného oblečení, odhodila šaty a užila si sbírání dřeva po svém. Elf sice celou dobu mlčel, ale neprotestoval a Leara usoudila, že si užívá stejně jako ona.

Po chvíli se elf zvednul a začal sbírat dřevo, jako kdyby se nic nestalo. Mlčky se vydali do vesnice. Leara byla mírně rozladěná, protože ji vytáčelo, že elf není nijak viditelně nadšený z jejího umění, rozhodla se ale, že ho ještě donutí ji obdivovat. Lazaret našla snadno. Přivítali ji dva elfí léčitelé, kteří ji ve spěchu ukázali nemocné a raněné a nechali ji o samotě. V duchu děkovala své starší sestře, které jednou na několik týdnů ukradla zdravotnickou příručku, a pustila se do práce. Na prvním lůžku ležel člověk s přeraženou rukou a na druhém také člověk, tentokrát s rozseknutou nohou. Od pohledu nebyli příliš bystří, jejich zranění tomu také napovídala, Leara tedy vyměnila zakrvácené obvazy, omyla rány a zkontrolovala jejich stav. Pomyslela si, že ti by pod zemí nepřežili moc dlouho, a rozhlédla se po ostatních pacientech. Pohledem se zarazila na mladém elfovi. Jeho dlouhé hnědé vlasy visely z polštáře, Leara neodolala pokušení a dotkla se jich. Dvěma prsty přejela po krásné chladné tváři a usmála se. Doufala, že se brzy probudí, elf však spal a jeho tělo hrálo všemi barvami. Sáhla na podivná zranění hřbetem ruky a cítila slabé magické mravenčení. Zamračila se a zkontrolovala jeho dech. Dýchal pravidelně, jeho srdce slabě tlouklo. Chvíli ho sledovala a pak se dala do řeči s jedním z ošetřovatelů.

"Magický útok?" zeptala se a kývla hlavou směrem k elfovi. Ošetřovatel pokýval hlavou a zvedl jednoho nemocného. Leara načechrala jeho polštář a znovu promluvila k ošetřovateli. "Viděl jsi někdy troly?"

"Párkrát. Používají nehezkou magii. Voodoo."

"Umíš ovládat voodoo?" zeptala se ho dychtivě.

"To neumím. Poslední, co to zkoušel, leží tamhle," odvětil a kývnul hlavou k elfovi, který Learu předtím zaujal.

"A co je v Ledozemi? Slyšela jsem, že je zajímavá," nepřestávala se vyptávat.

"Ledozem? Zajímavá? Je tam akorát zima a skoro se tam nedá žít. Koluje o ní sice spousta legend, ale znáš to... Legendy..."

Zamračila se a na chvíli se odmlčela. "Prý přijedou mágové."

"Jo, to je pravda. Mají připlout do přístavu."

Usmála se a zeptala se, kde je kuchyně, protože si uvědomila, že už dlouho nejedla. Elf ji poslal do skromně zařízené místnosti, kde voněla spousta neznámých jídel. Leara se nadechla, ďábelsky se usmála, ochutnala a očichala všechny přísady a pustila se do vaření. Když už byla s vůní a tvarem připraveného pokrmu spokojená, najedla se, nakrmila kotě, které ji nepřestávalo následovat, zanesla jídlo i hladovým ošetřovatelům a se zbytkem zamířila ven. Měla v plánu najít elfa, s kterým se setkala ráno, a donutit ho úpět radostí a blahem...