Dorien, část 1 - Bratr na zabití

Poslední víkend jsem strávila v podobě krásného temného elfa ve vesnici Kly u Mělníka v naprosto dokonalém fantasy doupěti. Toto je úvodní kapitola, která vypráví, kterak se Dorien ve městě Imperia objevil.

Kapky vody tiše stékaly po vlhkých stěnách pokoje a Liam odpočíval na bohatě zdobené posteli. Vyčerpaně oddechoval se zavřenýma očima, jeho dlouhé bílé vlasy ležely rozprostřené na fialovém polštáři a od jeho obsidiánově černé pokožky se odrážel mihotavý plamínek svíčky. Vychutnával si zasloužený odpočinek po tvrdém tréninku se svým mistrem. Spojil konečky prstů a snažil se nalézt klid v mysli, aby mohl chvilku meditovat. Vtom ho však vyrušil ostrý hlas, který proříznul vzácné ticho.

"Liame!" zavřeštěl silný ženský hlas, až sebou elf trhnul. Otevřel oči a proklínal dny, kdy se narodily jeho sestry. Posadil se, připnul si opasek s dýkou a s očima v sloup zamířil ke dveřím. Dřív než však stačil vzít za kliku, dveře se rozletěly a v nich stála jeho mladší sestra. Zářivě se na něj usmála.

"Tady jsi, bratříčku," pronesla medovým hlasem.

"Co potřebuješ, Mariko?" zeptal se Liam a snažil se nemyslet na tisíc způsobů, kterými by svou sestru usmrtil. Podívala se mu do očí a její pohled nevěštil nic dobrého.

"Mám pro tebe úkol, bratříčku," řekla už tišeji a ignorovala jeho vražedný pohled. Moc dobře věděla, že Liam nemůže vystát jakékoliv připomenutí jejich příbuzenských vztahů a ráda ho provokovala, nicméně jako každý přeživší muž rodu uměl Liam svůj vztek znamenitě ovládat. Oplatil jí úsměv a tázavě pozvednul obočí.

"Určitě znáš toho úžasného kouzelníka, který bydlí v nejvyšším pokoji Stínové věže."

"Mizzan Do‘Torsek, ano. Proč?" zeptal se Liam a doufal, že ho jeho protivná sestra nechá co nejdříve na pokoji. Vešla do jeho pokoje, chvíli si hrála s cínovým odlitkem divoké šelmy z povrchu a pak se k němu otočila.

"Tak toho do tří dnů odstraníš," odpověděla mu s pobaveným úšklebkem. Liam na okamžik oněměl, než ale Marika opustila jeho pokoj, vzpamatoval se.

"Počkej, znáš vůbec Mizzana?"

"Samozřejmě. Překáží."

"Tak mi dej k dispozici aspoň nějakou kněžku a dalšího mága. Snažit se o to sám by byla sebevražda."

"Chceš tím říct, že to nezvládneš a rovnou odmítáš? Chceš snad upadnout v nemilost Lolth?"

"Ne, to jistě ne," odpověděl Liam a snažil se získat cenné vteřiny pro vyjednávání, "ale myslíš, že by Lolth potěšilo víc selhání mě samotného, když s několika dalšími bychom snadno zvládli Mizzana odstranit? Neudělal by jí snad úspěch větší radost?"

Marika přistoupila téměř k němu a upřela na něj pevný pohled.

Po několika mučivých okamžicích tiše promluvila. "Myslím, že já rozumím tomu, co chce Lolth, víc než ty. Bratříčku." Otočila se na podpatku a práskla za sebou dveřmi. Liam odevzdaně padnul na postel a přemýšlel, jak se dostat ze svízelné situace. Když se pokusí zabít Mizzana, starý čaroděj ho usmaží pravděpodobně dřív, než vůbec promluví. Když odmítne, jeho sestry s matkou mu vymyslí trest, na který do smrti nezapomene, pokud ho ovšem rovnou neobětují Lolth. Jediným východiskem se zdálo zabít Mariku dřív, než se ostatní dozvědí o úkolu, který pro něj přichystala. Během těch několika okamžiků úplně zapomněl na svoje vyčerpání, zkontroloval svoje vybavení a vydal se k pokoji své sestry. Doufal, že si jako obvykle užívá svou večerní koupel. Chvíli poslouchal za dveřmi, a když dlouho slyšel jenom šplouchání vody, opatrně otevřel dveře a jediným tichým skokem se ukryl za paravánem. Jaké bylo jeho překvapení, když zvednul oči a jeho zrak spočinul na Marice, která si jej s pohrdavým pohledem měřila.

"Čekala jsem na tebe," prohlásila chladně a pozvedla svůj šestihlavý bič, na jehož koncích se šklebilo šest hadích hlav. Jen taktak uskočil před hadím kousnutím, nabral trochu vody z vany a mrštil ji po Marice. Těsně před její tváří z vodních kapek udělal ledové krystalky a dalším kouzlem je urychlil. Využil několika získaných vteřin a přiskočil k ní, aby jí zabodnul dýku do srdce, Marika však v poslední chvíli uskočila a lesklé ostří se svezlo po její kůži, kde zanechalo dlouhou krvavou stopu. V poslední chvíli zastavil svůj pohyb a otočil se právě v okamžiku, kdy po něm jeho sestra švihla zlověstně syčícím bičem. Hadí čelisti se mu zakously do ramene a jeho tělem projela ostrá bolest. Odvalil se a snažil se vytrhnout Marice zbraň z ruky, dokázal však utrhnout jenom dva ze šesti zlověstně rozšklebených konců. Teď nebo nikdy, pomyslel si, když viděl svou příležitost. Jeho sestra ležela na zemi a snažila se vstát, když v tom Liam natáhnul ruku a nechal masivní knihovnu spadnout na její tělo. Poslední věc, kterou viděl, než upadnul do bezvědomí, byly papíry a knihy vyletující z polic.

"Ne... Neusnout..." mumlal elf z posledních sil, ale jeho zesláblé tělo mu nedovolovalo jediný pohyb. Po několika mučivých okamžicích konečně otevřel oči a rozhlédl se kolem. Chaos v místnosti mu okamžitě připomněl bezútěšnou realitu. S nesmírnou námahou vstal a odhrnul několik knih, tělo jeho sestry však pod nimi nebylo. Při bližším ohledání pokoje si všimnul krvavé šmouhy, která se táhla ke dveřím. Tiše zaklel a snažil se nevnímat bolestné výkřiky svého těla, potichu se vykradl z místnosti a zamířil do svého pokoje. Pokud jeho sledovací kouzla neselhala, nemělo by v jeho pokoji čekat žádné nepříjemné překvapení. Zatajil dech a stisknul kliku. Pokoj byl tichý a prázdný. Rychle naházel několik nejdůležitějších věcí do malého cestovního batohu, sebral z rohu místnosti hůl, přes rameno přehodil svou loutnu a vykradl se z pokoje. Celý dům byl nezvykle tichý, neměl však čas zpochybňovat své štěstí. Odmítl vyhovět kněžce a navíc se ji pokusil zabít, věděl moc dobře, co to znamená. Upadl v nemilost mocného božstva temných elfů, pavoučí královny Lolth, což byla nezáviděníhodná situace. Vyplížil se z domu a zamířil cestou vyhnanců a odpadlíků, cestou, která vedla na povrch. S těžkým srdcem, ale i s vědomím, že mohl skončit mnohem hůř, odevzdaně kráčel, i když si jen sotva uvědomoval své putování.

Občas spal, a když mu nějaký neopatrný tvor zkřížil cestu, tak i docela dobře jedl. Po několika dnech pochodu začaly do temných chodeb pronikat sluneční paprsky. Šel ještě několik mil, až dorazil do malé jeskyně. Liam ucítil slabý závan čerstvého vzduchu a trhnul sebou. Nepřítomnost slunečních paprsků nasvědčovala tomu, že na povrchu vládla zrovna milosrdná noc. Liam se odvážil vyjít z jeskyně, stále se však přidržoval chladivého kamene, který mu dodával jistotu. Jediný pohled vzhůru mu vyrazil dech. Před jeho očima se rozkládalo širé nebe s tisíci hvězd, které na něj mrkaly a poblikávaly. Odněkud zahoukal noční pták a Liam se přikrčil v očekávání útoku. Povrch byl plný zvuků a vůní, na které nebyl zvyklý. S pohledem upřeným ke hvězdám pomalu klopýtal po vyprahlé louce a nemohl se odtrhnout od té podívané. Najednou však ucítil tupý náraz do boku, a než stačil zareagovat, ležel na zemi a hleděl do očí jakémusi tulákovi. Chystal se jej shodit, trhanovi však stačil jediný pohled do jeho fialových očí a rychle zmizel ve tmě. Elf se jenom protáhnul, složil ruce pod hlavou a užíval si pohled do hvězdnaté dálky.

Vzbudily jej až palčivé sluneční paprsky, které jej nemilosrdně propalovaly. Poslepu utíkal směrem k jeskyni a z jeho očí stékaly slzy v potůčcích. Slunce nesnesitelně pálilo, před očima neviděl nic jiného než žhavě žlutou clonu. Klopýtal přes trsy trávy a snažil se skrýt před mučivým světlem. Najednou vrazil do něčeho teplého chlupatého. Kolem něj vypuknul chaos, Liam se ztrácel ve změti řehtání a hlasitého volání, jednou rukou si zakrýval oči a druhou marně tápal po okolí. Vtom ucítil pár rukou, které jej vtáhly do malého prostoru vonícího dřevem. Poslepu šátral v batohu, až jeho prsty narazily na nožičku tmavých brýlí, které si okamžitě nasadil, a pomalu a opatrně se pokusil otevřít oči. Zjistil, že sedí na dřevěné podlaze povozu a naproti němu sedí trpaslík a mladá dívka s tmavou kůží. Na stěnách byly rozvěšené obruče, louče, biče a spousta nástrojů, které nedokázal pojmenovat. Trpaslík se napil z koženého vaku, otřel si vousy a podal pití elfovi. Liam přičichnul k nápoji, voněl sladce a opojně, trochu tedy ochutnal a po těle se mu rozlila příjemná slabost. Trpaslík se zašklebil a promluvil.

"Ňákej zmatenej, ne? Z který díry tys vyskočil?" zeptal se a pokynul elfovi, aby se ještě napil. Neprotestoval a loknul si víc. Trpaslík pokračoval v hovoru a zřejmě mu moc nevadilo, že mu jeho společník neodpovídá.

"Já jsem Bregar a tady," strčil loktem do tmavé dívky, "to je naše krásná Lucia, vrhačka nožů, takže bacha na ni. A co ty, mladej, ty jseš jeden z těch krasavců, co okouzlujou bohatý paničky brnkáním?" zeptal se a pokynul směrem k loutně. Liam usoudil, že by bylo vhodné promluvit.

"Ano, hraji a cestuji. Jmenuji se Li... Dorien Sinda," vzpomněl si v poslední chvíli na jméno obchodníka s houbami, "a hraju tam, kam mě nohy zanesou."

"No tak to teda jedeš se správnejma nohama, páč my máme namířeno přímo do Imperia, města bohatejch obchodníků a ženskejch, co maj víc sukní než rozumu. Tam to prostě žije, chápeš? Tohle," máchnul rukou dozadu, "je světoznámej cirkus Pazzia a v Imperii si vždycky nejvíc naprásknem kapsy, jestli víš, co myslím."

Liam, teď několik vteřin už Dorien pokýval hlavou a loknul si medoviny, která mu rychle zachutnala. Cesta příjemně ubíhala, skrz medovinový závoj si elf užíval trpaslíkův žoviální monolog a zanedlouho dorazili k branám samotné Imperie. Bez problémů se dostali přes městské hradby, Dorien se rozloučil s Bregarem i Luciou a ztratil se v ulicích pozoruhodného města. Bylo tvořené několika mnoha čtyřbokými jehlany a v každém z nich žily tisíce obyvatel. Byla to vlastně taková města ve městě. V jejich ulicích se hemžily bytosti různých ras, nejčastěji lidé, narazil však i na elfy, trpaslíky, gnomy a jiná podivná stvoření, jichž se raději na jejich původ neptal. Zastavil se před něčím, co vypadalo jako hospoda, a pln očekávání vzal za kliku.

Život mezi temnými elfy není tak hrozný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Samozřejmě život elfa, nikoliv otroka. Stačí držet jazyk za zuby, nerozzuřit matku, sestry, výše postavené kouzelníky a nesnažit se příliš vyčnívat. I tak jsem se však často nevyhnul šestihlavému kousnutí, když některá z mých sester nebo matka měly horší náladu než obvykle, nicméně jsem se v tom snažil najít i tu světlou stránku. Uměl jsem si představit tisíc způsobů, jak mučit, znetvořit nebo zabít kněžku, a ani nepatrně se při tom pomyšlení neusmát. Život na povrchu je jiný. Nebo alespoň život potulného minstrela, magii studuji sám a snažím se unikat dlouhým prstům své rodiny. Občas mi mé skrývání zpříjemní bohatá lady nebo elf, který umí ocenit nejen dobrou hudbu. Nicméně stále čekám na den, kdy budu moci žít mezi kouzelníky bez skrývání. Stále čekám na den, kdy se mnou má sestra přijde zúčtovat. Do té doby – kdoví...

Liam Do'Mendin Dorien Sinda