Irśai, část 15 - Ta děvka musí shořet!

Nevnímala nic. Hraběnka držela její hlavu nad vodou, aby se neutopila, ale Irśai byla na chvíli v jiném světě. V děsivé vodní říši, kde ji pronásledovaly ohavné příšery, jejichž těla byla zlověstně beztvará a sápaly se po samotné její duši. Najednou cítila, jak jí jakási neznámá síla táhne pryč. Otevřela oči a spatřila hraběnku, která se nad ní skláněla. Spatřila také plápolající hranici a velice dobře poznala osobu, která k ní byla přivázaná. Rozesmála se a v očích jí zaplály zlověstné plamínky.

Přistoupila k ní se zlomyslným úšklebkem a mrštila po hranici ohnivou kouli. Obrátila se na medvědy.

"Co s ní?"

"Musí tě zbavit toho prokletí."

Otočila se zpět k babizně. Doufala, že krysí kůže, kterou měla převázaná ústa, pořádně páchne.

"Tak co, ty děvko, zrušíš to?"

Ušklíbnutí. Irśai potěžkala scimitar a zle se na ní podívala. Těšila se, až začne hořet pořádně. Sledovala, jak plameny lačně olizují polena a pomalu se prokousávají dřevem k polorozpadlým botám. Usmívala se. Konečně se jí dostane odplaty za všechna příkoří, která kvůli ní musela Irśai podstoupit. Přitočila se ke Corwinovi a pošeptala mu několik slov. Kývnul na souhlas a Irśai se znovu kochala pohledem na babiznu, jejíž obličej se zkroutil do bolestné grimasy, neboť oheň si našel cestu k jejím lýtkům. Zahuhlala něco, co si Irśai vysvětlila jako souhlas se spoluprácí, vzala scimitar a odřízla krysí kůži z jejího obličeje. Do ohně se zasyčením dopadlo několik kapek její krve, ostrá čepel se totiž zakousla i do její vrásčité tváře. Samozřejmě omylem.

"Dělej, ty mrcho hnusná."

Babizna zakřičela několik slov do větru a Irśai se podívala na hlavního medvědího kouzelníka. Přikývnul. Podívala se na Corwina a ten se napřáhnul, vší silou mrštil oblázek babizně do hlavy a ta zmizela. Irśai se vztekle ohlédla a skoro nadpozemsky zařvala.

"Kde je ta čůza?!"

"Poslali jsme ji pryč."

"Proč?"

"Slíbili jsme jí to."

"Ale vždyť zničila vaši vesnici a mě kvůli ní vykoupali!"

"Jenže my jsme jí to slíbili."

Irśai se zamračila. Byla ráda, že už není prokletá, ale na druhou stranu se ohromně těšila, až babici podřízne krk nebo ji bude jinak mučit. Poděkovala hlavnímu kouzelníkovi a smutně se odplížila stranou. Musí ji najít. Musí ji najít a zabít. Musí... Corwin přerušil tok jejích myšlenek, zmateně se na něj podívala a na chvíli přestala myslet na čarodějnici.

"Co?"

"Říkám, že dost dobře bojuješ, jestli mě to taky naučíš."

"Ale jo. Když mi pomůžeš zabít tu starou mrchu..."

Trénovali skoro celé odpoledne. Potom šla Irśai najít nějaké dřevo na oheň. Nutně totiž potřebovala něco zapálit, nejlépe něco velkého a o samotě, aby se mohla znovu potkat se svým ohnivým přítelem. Naskládala dřevo pod strom a uložila se ke spánku. Dokonce se i usmála, když pomyslela na to, že ostatní ani netuší, na co se chystá...

Ještě než usnula úplně, vyšplhal se k ní Corwin a sdělil jí, že podle medvědů prý zítra přijde čarodějnice. Irśai se zašklebila. Představila si, co všechno s ní provede, až ji přemůžou, a ze samé radosti upadla do říše snů...

Dole pod stromy pobíhala hraběnka mezi medvědy. Stmívalo se a tu a tam se ozvalo vlčí zavytí. Odněkud z křoví celou situaci sledoval jakýsi muž, kterému celá situace připadala poměrně absurdní. Po chvíli úvah se ale přece jenom odvážil vystoupit ze stínu a představit se hraběnce. Ta nesla s nelibostí jeho odér, ale přesto jej přivítala.

Irśai ze snu probudil hlasitý řev. Vykoukla z příbytku. Vlci. Kde se jenom pořád berou? Slyšela i hraběnčino volání, slezla tedy s Corwinem dolů. Zařvala, zadívala se zvířatům do očí více než vražedným pohledem a stihla přitom proklít ještě čarodějnici, neboť si o této noční návštěvě myslela svoje. Jeden vlk uskočil a hraběnka jej sekla nehty do krku. Irśai se potutelně usmála, protože takhle jí hraběnka byla velice sympatická. Hodila po druhém vlkovi ohnivou kouli a třetí jí proběhl pod nohama. Chtěla jej také zapálit, ale poslední věc, kterou viděla, než upadla do bezvědomí, byl Corwinův kámen, který ji omráčil...

(deviantart.com)

Bezvládně ležela na zemi a nevnímala svět okolo sebe. Vlci poznali, že před několika okamžiky právě udělali nejhorší rozhodnutí svého života a Corwin se snažil Irśai probrat. Možná tušil, že kdyby ji nechal ležet na provlhlé zemi, byly by všechny věci jako mluvící kameny, mluvící medvědi či hraběnčiny nehty poslední věcí, na které by po jejím probuzení myslel. Zatřásl s ní. Irśai se jen ošila a dál nevnímala krutý vlhký svět. Po dlouhém váhání ji polil vodou, což ovšem Irśai velice rychle probralo. Podívala se na hobita vražedně ohnivým pohledem a vynadala mu. Nechápala, jak někdo může vodu milovat, nebylo na ní nic dobrého, kromě toho, že se s její pomocí dalo vyrábět víno. Nechala se vyprovokovat Corwinovými hloupými vodními poznámkami a znovu se na něj vražedně podívala, tentokrát však hobit s děsem v očích utekl do lesa. Proklela celý hloupý vlhký svět a šla si znovu lehnout. Musí se ostatních zbavit, aby konečně mohla založit oheň...

Zdálo se jí o velikém ohni. Založila ohromný požár a ohnivý elf vyrostl tak, že byl ještě o něco vyšší než ona. Dokonce promluvil. Tak krásný sen byl přímo božskou pohádkou po všech vodních nočních můrách... Do ohnivého ráje se odněkud ozývalo slabé volání. Postupně zesilovalo, až poznala hraběnčin hlas, který ji budil ze snu. Zděsila se. Seděli na ní dva velcí černí havrani. Otřásla se a jednoho odehnala, druhý jí stále seděl na rameni. Zatušila opět starou čarodějnici a podpálila ptáka, který jí seděl na rameni. Hraběnka dalšího v letu rozřízla nehty. Když Corwin přišpendlil třetího ptáka kamenem k zemi, pomyslela si něco o jisté eleganci barbarských metod a zapálila posledního havrana, který se snažil odletět ven. To tak. Ještě by si chtěl pokrákat s tou starou hnusnou děvkou...

Nadávala na svět a třela si poraněné ucho. Tohle té plesnivé stařeně nezapomene... Ještě před poslední kletbou před spaním k ní přistoupil neznámý muž a představil se.

"Jmenuju se Igor. Těší mě."

"Irśai. Dobrou noc."

Ulehla a snažila se nemyslet na to, jak nesnáší celý svět a ze všeho nejvíc vodu a čarodějnici... Osud je k ní nespravedlivý. Mohla by někde v klidu studovat magii a zatím je vykoupaná, někde v lesích s lidmi, kteří se dobrovolně koupou. Igor šel s hraběnkou dobrovolně do jezírka. Irśai zhnuseně odfrkla a otočila se. Voda. Tss. Další nenormální osoba... Určitě jim to koupání připadá ohromně úžasné a vydrží ve vodě dlouhé hodiny a ještě toho rovnou využijí k dalším věcem. Ve vodě... Irśai se snažila násilím zadržet svou zdivočelou fantazii, až ze samého úsilí usnula...