Irśai, část 24 - A pozor na kytičky!

Dnes jsem si udělala trochu času na mou milou Irśai. Už by to chtělo zase nějakou další Dračákovou seanci, abych měla o čem psát!

Zase byli na cestě. Irśai vzala otráveně kytaru do ruky a brnkala. Snažila se vzpomenout si na text jedné staré písničky, kterou kdysi znala. Když přišli na kraj lesa, Irśai zaklela a schovala kytaru. Už z dálky les páchnul vodou a protivně navlhlý vzduch ji rozčiloval už půl míle. S povzdechnutím vytáhla scimitar a začala prosekávat cestu. Protivné rostliny se na ni šklebily, jako kdyby se každou chvíli chystaly vypustit zákeřnou vodní bombu. Irśai nebyla ve svých představách daleko, zrovna se chystala máchnout ostřím, když vtom se jí kolem ruky omotal šlahoun liány. Vykřikla. Igor jí přiskočil na pomoc, rostlinu odřezal a po krátkém přesvědčování vzal její scimitar, aby mohl jít první on.

(deviantart.com)

Irśai se tvářila podezíravě, nerada půjčovala svoje zbraně, ale zdržela se všech hlasitých projevů. Jenom podmračeně sledovala rostliny, připravená je kdykoliv spálit na popel, kdyby snad viděla jakýkoliv náznak nepřátelství. Opatrně obešli další podobné rostliny a Igor se snažil proklestit cestu hustým podrostem. Najednou sletěl dolů. Irśai slyšela jenom žuchnutí a v dalším okamžiku viděla, jak se silná chapadla liány snaží z Igora vymáčknout život. Rostlina jej vytáhla do vzduchu a další šlahouny obalily Corwina. Irśai se nenávistně podívala na nejsilnější kus rostliny, která dusila Igora, a hodila po ní ohnivou kouli. Z nebe se snesla záplava hořících listů a Igor spadl do měkkého vlhkého mechu. Jeanette osvobodila Corwina několika záhadnými pohyby a všichni byli alespoň na okamžik v bezpečí. Irśai zavrčela.

"Ještě jedna blbá kytka a podpálím les."

Corwin do ní šťouchnul a ukázal jí skupinu rostlin stojících opodál. Opatrně se otočili, Irśai si vzala zpátky scimitar a vydali se na zpáteční cestu. S výkřikem hraběnky se všichni ostatní otočili a viděli Jeanette, která se zmítala ve vzduchu v pevném sevření liány. Irśai si přehodila scimitar do druhé ruky a hodila po rostlině ohnivou kouli. Pevné chapadlo přehořelo a Jeanette dopadla s žuchnutím na zem. Sineat rostlinu prozkoumala a sdělila ostatním, že se jedná o masožravou rostlinu a pravděpodobně jich v lese bude víc než by bylo dobré. Chvíli se dohadovali, kudy půjdou dál, když vtom si Corwin všimnul postavy, která se k nim přibližovala. Přichystali se k útoku, ale postava nevypadala nepřátelsky. Elfka v prostých šatech. Irśai na ni pohlédla.

"Kdo jsi, co chceš a proč nás sleduješ?"

"Chci vědět, kam jdete.

"

"Proč?"

"Abych mohla jít za vámi."

Irśai a Corwin si vyměnili zmatené pohledy. Corwin do ní šťouchnul a zašeptal.

"Tak si ji s sebou vezmeme jako jídlo."

"Pro mě za mě..."

"Jsem Alex," špitla elfka nesměle. Už byli venku z lesa a zase se zastavili, aby se poradili. Irśai nechápala, proč všechno musí tak řešit, proč prostě jednou nemůžou jít a vymýšlet věci v pohybu. Kolem je les plný masožravých potvor a oni se baví! Irśai na ně vztekle zavolala.

"Ještě chvíli se budete radit a všechny vás podpálím!"

Zřejmě si z ní nic nedělali, přejeli ji chápavým pohledem, ale přece jenom se vydali na cestu podél lesa. Irśai si krátila čas rozhovorem s Alex.

"A co jsi vlastně zač?"

"Jsem vlkodlak."

"Hm... Vlkodlak. Tak to si dej pozor na Inkvizici."

"Proč?"

"Je to banda starých úchylů, co nemají rádi elfy, hobity, trpaslíky a vůbec nesnáší všechno, kromě lidí."

"Hmm..."

"A sebe navzájem vlastně taky moc nemusí. Je to zkrátka divná rasa."

Irśai vytáhla kytaru a začala zpívat. Corwin se přidal, a tak tam vesele halekali oba. Několik kroků za nimi kráčela naštvaná hraběnka. Nedostali se ani k páté sloce, když si Corwin najednou všiml postavy v dálce. Irśai si přichystala scimitar a nechala roztančit plameny po dlani, ostatní se také připravili k boji. Vtom najednou Alex zděšeně vyjekla a už ji chapadla liány táhly zpátky do lesa. Irśai šlahoun zapálila, ten přehořel a všichni se od lesa raději vzdálili. Sledovali, jak se k nim blíží neznámá postava. Sineat v ní poznala druidku, uklidili tedy zbraně a pozdravili ji. Prozradila jim, že hřbitov, ke kterému míří, je prokletý a prý jej mají prozkoumat. Irśai se otočila a s otráveným obličejem zvedla oči k nebi. Proč pořád zkoumají nějaké hloupé hřbitovy, jeskyně a podobné blbosti? Proč ji nikdo nemůže najít slušnou magickou univerzitu, donést lahev vína, steak a nechat ji v klidu studovat?

Setmělo se, a tak se raději utábořili. Irśai se zaradovala a s nadějí, že den přece jenom nebude tak hrozný, se vydala na dřevo, připravená cokoliv podpálit. Dobrovolně se přihlásila k první hlídce, rozdělala oheň a strkajíc ruce do plamenů čekala, až ostatní usnou...