Irśai, část 25 - Krysy, ptáci, havěť všelijaká...

V tomto díle opět nedojde k žádnému sadistickému mučení Irśai, za což ó velikému a jedinému PJ děkuji :-)

Plameny nezúčastněně poskakovaly po suchých větvích, Irśai je občas rozehnala dlaní a čekala, až se objeví její ohnivý přítel. Stále však nepřicházel, a tak Irśai jenom zasněně zírala do plamenů. Vyrušily ji tiché šouravé kroky. Rozhlédla se, ale nic neviděla. Přisunula se k ohni a zaposlouchala se do tmy. Nic... Až najednou se z černé noci vyloupla postava. Chvíli koukala na oheň, pohlédla na Irśai a ustoupila do stínu. Irśai se zvedla a promluvila.

"Kdo jsi?"

Nic. Stvoření mlčelo a ustupovalo zpátky. Irśai si přivykla na větší tmu a ve stínu rozeznala ženskou postavu v potrhaném rubáši. Zlehka se jí dotkla špičkou scimitaru, ale žena se nepohnula. Irśai zavětřila. Potrhané šaty... Nepřirozeně hluboké vrásky, které se každým okamžikem zvýrazňovaly a prohlubovaly... Zápach rozkládajícího se masa... Irśai došlo, s kým má tu čest, a v jediné vteřině pozvedla scimitar a máchla ostřím do vzduchu. Jedním precizním pohybem uťala hlavu nemrtvé, která se skutálela k lesu jako hlávka shnilého zelí. Otřásla se a sedla si zpět k ohni.

Zaradovala se, když se v plamenech objevil ohnivý elf.

"Plamínku! Tak ráda tě vidím."

Nechala si jej přebíhat po ruce a vyprávěla mu o celém dni. Uklidňovalo ji to, i když vůbec nevěděla, jestli jí rozumí. Když už téměř usínala, probudila se Jeanette a převzala hlídku. Irśai se stočila nedaleko od ohně a spala hlubokým spánkem, kterým ji provázely ohnivé sny...

Ráno ji zastihlo ve výjimečně dobré náladě. Otočila se na Igora a oznámila mu, že zřejmě v noci zabila jeho nemrtvou milou, čímž odstartovala smršť vtipů na jeho účet. Pak jim Jeanette pověděla o záhadných postavách v plášti, které ji v noci navštívily. Prý to nebyli nemrtví. Irśai se zakousla do kusu sušeného masa a příliš se nad tím nezamýšlela. Pokývnutím hlavy pozdravila vlkodlačici Alex, která si s pusou od čerstvé krve přisedla k dohasínajícímu ohni, a vytáhla kytaru, aby si zpříjemnila ráno písničkou.

Dojídali, když se pod druidkou Leou, kterou potkali předešlého dne, a Igorem objevily obří krysy. Sineat při pohledu na ně zbledla a okamžitě vyzvracela všechno, co toho rána snědla. Irśai vyskočila a rozhlédla se. Několik krys pod Igorem, stejně krys pod Leou. A že to byly pořádné krysy! Příliš se nerozmýšlela a z jejích dlaní vyšlehl mohutný plamen směrem k Igorovi. S krysami začal hořet i on, ale to už se Irśai otočila a na zlomek vteřiny se zarazila, aby odhadla pohyb krys, které se hemžily pod elfkou. Plamen z jejích rukou vyšlehl podruhé a zapálila zbylé krysy. I s Leou. Provinile se kousla do spodního rtu a sledovala Igora, jak se snaží ohromné krysy rozdupat a rozkopat.

Zapálila ještě pár krys a bylo po všem. Podala Sineat kus svých starých šatů, aby mohla ostatním ošetřit zranění.

(ňuňu, ale pekelnou krysu jsem nenašla - deviantart.com)

Odněkud přišla hraběnka s Corwinem, který se tvářil jako Irśai po koupeli. Hraběnka se naopak nesla s velice spokojeným výrazem. Irśai se zašklebila na hobita a začala si balit věci. Vydali se na cestu lesem. Druidky tvrdily, že je to bezpečné, Irśai se tam však vůbec nelíbilo. Les šednul a houstnul, nad hlavami jim visely ohromné květy. Corwin se zadíval nahoru a potěžkal jeden ze svých kamenů.

"Nech toho, nebudeš přece provokovat kytky. Nevíš, co jsou zač."

Nedbal varování a trefil jeden z temně fialových okvětních plátků. Květy se zatřásly a z jejich tyčinek se začal pomalu snášet jasně žlutý pyl. Irśai přes sebe instinktivně přetáhla přikrývku a jenom sledovala, jak Corwin zavřel oči a klesnul k zemi. Alex zakouzlila a pyl se rozletěl směrem pryč, jenom vlk Sineat a rys, který patřil Alex, usnuli. Irśai opatrně přešla po zemi pokryté pylem, Igor přenesl Corwina a zvířata a našli bezpečné místo k utáboření se, dokud se jejich spící společníci neprobudí. Irśai vytáhla kytaru a začala hrát. Překvapilo ji, že se z kytary linuly nezvykle hezké tóny, usmála se a pokračovala, dokud ji únava nepřemohla a neusnula také.

Uprostřed krásného ohnivého snu ji kdosi probudil. Otevřela oči a nad sebou viděla kroužit necelý tucet ptačích siluet, jedna z nich byla dokonce hořící. Zaklela. Zanadávala na celý hloupý hřbitov a na pitomé ptáky, kvůli kterým se nemůže ani pořádně vyspat. Ještě v polospánku odháněla černočerné ptáky a snažila se je zapálit. Nepočítala ohnivé koule, Corwinovy kameny, ani nic jiného, chtěla jít jenom spát. Když pohyb kolem nich ustal, znovu se stočila k ohni a usnula...