Irśai, část 26 - Což takhle prokletý hřbitov, hmm?

A tohle bude na nějakou dobu (doufám, že ne na příliš dlouhou) poslední příběh o Irśai. Tak. Dobrou noc všem!

Irśai se toho dne probudila značně rozmrzelá. V noci navlhnul cíp její přikrývky a přilepil se jí na záda. Proklela les i hřbitov a nemotorně vstala. Druidka dostala za úkol prozkoumat prokletý hřbitov. Vlkodlačice Alex i druidka Lea během noci zmizely. Po skromné snídani se vypravili ke hřbitovu. Cestou míjeli podivně zkroucené mrtvé stromy a polorozbořené hrobky. Irśai z toho všeho měla divný pocit. Vůbec se jí nelíbilo, že ostatní chtěli zkoumat nějaký starý hřbitov, zvlášť potom, co si vzpomněla na odporně páchnoucí rozpadlou ženštinu, která ji nedávno navštívila u ohně.

Minuli rezavý plot a Igorovi pod nohama zakřupaly kosti jakéhosi malého zvířete. Irśai se otočila. Nic se nestalo, tak pokračovali v cestě podél plotu. Sineat opatrně zkoumala mlhu, která se v šedobílých cárech válela mezi opuštěnými hroby a pak promluvila.

"Vypadá to tady klidně. Ale měli bychom tu zůstat přes noc, abychom si byli opravdu jistí, že se tu nic zlého neděje."

"Hmm, tady nás může zabít cokoliv," namítnul Corwin.

"Třeba přespávání na hřbitově," poznamenala Irśai a otráveně začala hledat dřevo na oheň. Corwin si všiml díry v plotě a okamžitě ho napadlo jít hledat hrobky. Naštěstí mu nebezpečnou výpravu rozmluvili a šli společně hledat další dřevo. Irśai měla totiž smůlu a všechny větve, na které narazila, byly ohavně promáčené. Nakonec našli dostatek dřeva, Irśai rozdělala oheň a s krajní nechutí kolem něj rozestavěla mokré větve. Znechuceně ukusovala maso, které se jí pomalu ale jistě začínalo zajídat. Setmělo se a všichni usnuli, jenom Jeanette zůstala, aby hlídala. Po několika hodinách probudila Irśai.

"Vstávej," zatřásla s ní, "někde se tu potuloval medvěd, tak si dej pozor."

Irśai si sedla k ohni a pořádně přiložila. Doufala, že se v tomhle mokrém koutě světa potká aspoň se svým drahým kamarádem, ten ale nepřicházel, tak si krátila čas zíráním do plamenů. Přestalo jí to bavit a lehce šťouchla do hobita ležícího opodál.

"Houhej, Šípková Růženko!"

Corwin se zvednul a Irśai téměř okamžitě usnula. Spala by až do rána, kdyby ji neprobudil Corwinův výkřik. Zděšeně se rozhlédla kolem a podívala se směrem, kterým rozklepaně ukazoval Corwin. V mlze stála postava v kápi, která povlávala ve větru. Irśai po ní hodila ohnivou kouli, která se ale po prchavé látce jenom svezla jako neškodný poprašek sněhu. Jeanette vytáhla ze skryté kapsy jakýsi svitek a začala číst. Jakmile dočetla, zažloutlý papír se rozzářil a záhadná postava zmizela v mlze. Slyšeli jenom hlas, který se rozléhal celým hřbitovem...

"Zmizte odsud..."

Cáry mlhy se rozběhly po hřbitově a zvedly se. Sineat se rozhodla, že by měli prozkoumat hřbitov hned teď a Irśai v duchu mlátila hlavou do nejbližšího kamenného náhrobku. Zkoumat hřbitov. Zkoumat prokletý hřbitov! Procházeli kolem starých zapomenutých hrobů s téměř nečitelnými nápisy na náhrobcích. Irśai nechápala. Otráveně koukala po prastarých kamenech a představovala si tisíc krásnějších, příjemnějších a hlavně sušších míst. I když musela uznat, že šedobílé cáry líné mlhy, které se válely po zemi, mají jisté poetické kouzlo.

Vraceli se. Nic zajímavého nenašli a naštěstí nikoho nenapadlo spát přímo na hřbitově. Irśai se s kyselým výrazem šourala za nimi, prolezli dírou v plotě a Irśai se už těšila na své vyhřáté místo u ohně, když vtom najednou Igor zakopl o lebku, která se leskla v měsíčním světle. Všichni se k němu otočili a s hrůzou sledovali, jak ze země lezou kostlivci. Irśai zaklela. Najednou před sebou viděla nejen Igora a Jeanette, ale i hromadu nechutných koster, které se po nich potácivě sápaly. Na nic nečekala a nechala ze svých dlaní vyšlehnout ohromný plamen, který smetl všechno, co mu stálo v cestě. Bohužel i Jeanette s Igorem. Snažila se na ně omluvně usmát, ale Igor se ohnal po jednom z kostlivců, z kterého po jeho úderu zbyly jenom obláčky páry.

(deviantart.com)

Irśai elegantně uskočila dalšímu z kostlivců a jedním plamenem zapálila tři opodál stojící. Po několika úderech kameny se opět stali obláčky páry. Irśai nestihla uskočit a vběhla přímo do nich. V tu chvíli měla pocit, že se čas zpomalil. Viděla Corwina, zdálo se jí, že je na několika místech najednou. Ona sama vnímala všechny pohyby zpomaleně, dokázala předvídat, jak se kdo pohne. Byl to zvláštní stav. Zkoušela zakouzlit ohnivou kouli, ale nedokázala vyslovit jediné slovo. Vytáhla scimitar a ohnala se po dalším kostlivcovi, ostří jeho rezavého meče se neškodně svezlo po její čepeli a on upadnul. Na zlomek vteřiny zavadila pohledem o Sineat, která v okamžiku vyrostla takovým způsobem, že Irśai si vedle ní připadala jako gnom.

Vnímala každou vteřinu. Sledovala kostlivce, jak se tříští, a dopadající kůstky se snášely k zemi jako čerstvě nadrané peří. Pohlédla do prázdných očních důlků kostlivce, sjela pohledem na jeho zašlý meč a jenom ustoupila do strany. I to stačilo k tomu, aby se vyhnula jeho úderu, sledovala, jak jej Igor zpomaleně zasáhnul do páteře, která se zlomila se suchým prasknutím. Obří Sineat vběhla do obláčku páry, v který se mizející nemrtvý proměnil, a okamžitě se změnila v ovci. Jejího vlka ovládl lovecký instinkt a vrhnul se po ní, naštěstí jej Corwin omráčil kamenem.

Irśai pomalu začala vnímat věci v normální rychlosti, i Corwin jí připadal méně rozmazaný. Unavená ulehla k ohni a usnula. Kdyby ale jen na chvíli otevřela oči, všimla by si modrých bludiček, které se objevily nad ní a nad Sineat. Chvíli se jen tak vznášely a potom začaly pomalu, velice pomalu sedat na jejich spící těla. Po chvíli se objevily i zelené bludičky, které se zvolna snesly na ostatní...