Leara, část 2 - Učitel

Dnes jsem si udělala chvilku na další díl příběhu Leary, nicméně ani tato část nepatří do příběhu, který se odehrál na chatě u Lipna. Při příležitosti vytváření příběhu mé milé mágyně jsem se začetla do textů o fungování společnosti a chování temných elfů a musela jsem konstatovat, že hraní drowa bude ještě dobrodružnější, než jsem si kdy myslela. Takže jsem musela vymyslet, kterak Learu dostat ze spárů náboženství. Enjoy!

Leara seskočila z nízké zídky a zapsala si všechna slova, která vyslechla. Zamaskovala svoje stopy a vytratila se do potemnělých uliček podzemního města. Už několik měsíců chodila tajně poslouchat pod okna univerzity, v které starý kouzelník učil několik elfů magii. Ohlédla se, a když nikoho neviděla, zabočila do malé uličky mezi dvěma opuštěnými domy. Pokračovala rozbitou cestou až k místu, které kromě několika divokých zvířat a Leary nikdo nenavštěvoval. Ze země vystupovaly mohutné mléčně bílé krápníky, které byly na několika místech zčernalé, spojovaly se se svými protějšky, které rostly ze stropu jeskyně, a tvořily tak ohromné sloupy.

Vybrala si skupinku menších sloupků a několikrát se nadechla, aby se uklidnila. Postavila se čelem k nejbližšímu krápníku a natáhla ruce před sebe. Zamumlala několik slov a pohnula prsty. Nic. Potichu zaklela, zkontrolovala svoje zápisky a zkusila to znovu. V dlaních se jí objevila malá ohnivá koule, která se netrpělivě převalovala, jednotlivé pruhy plamenů se přelévaly mezi sebou. Leara na ni fascinovaně hleděla, opájela se tím obrazem živoucího ohně ve svých rukou. Opatrně pohnula dlaněmi a mrštila kouli proti krápníku. Oheň při nárazu na chladný kámen zasyčel a zhasnul, nechal po sobě na světlém povrchu jenom další černou skvrnu. Leara se zaradovala a vyzkoušela kouzlo ještě několikrát, cvičila, dokud se držela na nohou. Potom se sesunula na zem a chvíli jenom oddychovala, opilá štěstím a radostí. Byla už sice nesmírně zesláblá, ale natáhla ruku, aby na okamžik v dlani vykouzlila malé plameny. Sledovala, jak chladný oheň olizuje její obsidiánovou kůži, a když začal slábnout, sama ukončila kouzlo, vyškrábala se na nohy a potácivým krokem se vydala domů.

Potichu vklouzla do kuchyně, ukradla ze spíže půlku pečené kachny a zmizela do svého pokoje. Když dojedla, sesbírala kosti, neslyšně se vyplížila ven a všechny zbytky pečlivě zahrabala. Vrátila se do pokoje a okamžitě usnula. Když se probudila, s hrůzou zjistila, že se večer zapomněla zamknout, a s obavami zkontrolovala všechny tajné skrýše. Všechno však bylo v pořádku a vlasy natažené přes dřevěné krabičky byly na svých místech.

Po snídani opět zmizela do ulic města. Její matka byla sice nižší kněžka Lolth a chtěla, aby Leara byla přijata do kněžské akademie, ale Leara měla dost rozumu na to, aby vypadala dostatečně hloupě. Nechtěla sloužit nikomu, jenom sama sobě, a proto se bála hrozivé zkoušky Lolth, která prověřovala schopnosti, rozum a oddanost a kterou se strašili muži a děti.

Elfy, kteří zkouškou neprošli, prý Lolth proměnila v příšery – napůl elfy a napůl pavouky. Ti pak žili ve vyhnanství na okrajích měst, protože se nedokázali zříci společnosti ostatních elfů.

deviantart.com

Leara se proto raději naoko věnovala šití, a když neposlouchala pod okny, nezkoušela kouzla, nejedla nebo nespala, šila a nechávala po sobě všude odstřižky látek. Jako obvykle stála na zídce a naslouchala slovům učitele, který svým žákům vysvětloval, jak lze využít kombinace ohně a chladu, a ukazoval speciální pohyb, kterým se dá dosáhnout větší rychlosti a přesnosti. Na okamžik seskočila ze zídky, aby si zapsala všechny důležité poznámky, když vtom ji vylekal hluboký hlas.

"Co tu děláš?" zeptal se jí muž, v kterém poznala starého kouzelníka. Překonala počáteční šok a postavila se, aby mu odpověděla.

"Kreslím si. A to není tvoje věc."

Vytrhl jí zápisník z ruky a rychle jej prolistoval. Pobaveně se ušklíbnul a přejel ji pohledem.

"Malá holka, co poslouchá řeči mágů? Neměla bys být raději v chrámu a učit se tam?"

"Chci být tady. Moje matka je kněžka. A jestli mi nevrátíš můj sešit a nebudeš mě učit, začnu křičet a řeknu ostatním, že jsi mě obtěžoval," odpověděla Leara a samolibě si čaroděje prohlížela. Viděla, jak se zarazil a chvíli přemýšlel.

"Pojď za mnou," vyzval ji a odložil její zápisník na zídku. Leara po něm rychle sáhla a následovala čaroděje, který ji vedl podél vysoké kamenné zdi, až k nenápadným dveřím. Zarazila se. Podívala se na čaroděje.

"To si myslíš, že mě někam zavedeš a pak mě v klidu zabiješ?" zeptala se ho a zadívala se do jeho nečitelných tmavě červených očí.

"Myslela sis, že tě budu učit na ulici?" oplatil jí klidně pohled a otevřel dveře. Leara si v tu chvíli uvědomila svou situaci a rychle vklouzla do dveří, které za ní čaroděj okamžitě přibouchnul. Když se rozhlédla, nevěřila svým vlastním očím. Všude okolo byly stromy, o kterých četla v jedné ukradené knize. Pod nimi byly rostliny s malými červenými kvítky. Leara je sledovala s otevřenou pusou. Tázavě se podívala na čaroděje.

"Můžu?" poklekla k jedné z květin. Čaroděj pokrčil rameny a usadil se pod strom. Leara se dvěma prsty dotkla kvítku a usmála se. "Magie. Díky ní nepotřebují sluneční světlo jako na povrchu, ale pracují s energií jádra. Není to složité kouzlo, je to jenom dobrý nápad a roky studia rostlin," vysvětloval čaroděj a podíval se na Learu. "A proč chceš studovat magii tady? Sem přece ženy nechodí. Měla bys být v chrámu."

"Nechci nikomu sloužit. Já... Lolth je mocná a silná, ale nechci nikomu sloužit. Chci přemýšlet sama za sebe."

Čaroděj se na ni podíval, postavil se a ustoupil o několik kroků dozadu. "Braň se!" zavolal na Learu a zaujal bojové postavení. Vyskočila na nohy a postavila se k němu čelem. Sledovala ohnivou kouli tvořící se v jeho dlaních a v duchu si připravila magickou formuli na odvrácení útoku. Čekala, dokud čaroděj kouli nevypustil, pak rychle vykřikla několik slov a letící oheň okamžitě změnil směr letu a zakousnul se do kmene jednoho stromu. Rychle vytvořila klubko mrazu a mrštila jím proti čarodějovi a okamžitě za ním vypustila i vlnu ohně, útok se však neškodně svezl po energetickém štítu, který obklopoval čarodějovo tělo. Vyslal k Leaře ohnivou kouli a ta ji zarazila ledovou stěnou. Oheň a led se do sebe s praskáním a syčením zakously a pomalu mizely, nechávaly za sebou jenom obláčky bělavé páry. Uznale pokýval hlavou a přistoupil k dívce.

"Máš talent. Přežiješ ještě aspoň dalších pár let. Ale jestli tě mám učit, klanět se ti nebudu. A budeš mě poslouchat. Už jsem unavený z toho, jak musím uctívat každou neschopnou řádovou sestru, která neumí zavázat ani pořezaný prst."

Ohromeně se na něj podívala. Takhle ještě žádného muže mluvit neslyšela. Pomyslela si, jak odvážný asi musí být. Napadlo ji, jestli ji teď zabije, když slyšela, co řekl. Asi odhadnul, na co myslí, a ušklíbl se.

"Nemusíš se bát. Dokud budeš mlčet a nebudeš se svěřovat žádné zapalovačce svíček, nemám důvod tě zabíjet. Žiju už moc dlouho na to, abych se držel starých řádů. Všechny ty intriky a vraždy... Tři sta let pod zemí a tolikrát se mě pokusili zabít. Když jsem byl mladší, myslel jsem si, že se něco změní, že když se budu snažit, tak dosáhnu nějakého postavení pro sebe a své žáky, ale... Všechno marné. Musím poslouchat i tu nejposlednější chrámovou uklízečku a teď si tu povídám s dítětem, kterému nemohlo být ani dvacet..."

Leara ho upřeně sledovala a přemýšlela.

"Takže všechno tohle tady je jenom proto, že to tak Lolth chce?" zeptala se po chvíli.

Čaroděj se hořce zasmál. "Přesně tak. Ale varuju tě, jediné slovo a nejen, že mě budou mučit a nakonec mě zabijí, ale nic se nenaučíš."

"Rozumím," odpověděla Leara tiše a po chvíli promluvila znovu. "Ty umíš číst myšlenky?"

"Z části. Spíš jenom pocity a kostry myšlenek, než věty a přesné formulace."

"Naučíš mě to?"

"Možná. Časem. Teď se ale budu muset vrátit ke své práci, takže se budeme muset pro dnešek rozloučit. Zítra přijď ve stejnou dobu jako dnes. Dveřmi se dostaneš pomocí jednoduchého zaklínadla."

Rozloučili se a čaroděj Leaře pošeptal zaklínadlo. Opatrně se kradla ulicemi, potom vstoupila do jednoho z domů a vklouzla do svého pokoje. Zhltla večeři a rychle něco ušila, aby mohla jít spát, protože ji cvičný souboj s čarodějem příliš vyčerpal. Tu noc se jí zdály prapodivné sny plné barev, ohňů a stromů, sny plné větru a krve, hvězd a trávy...