Leara, část 3 - Oheň je kamarád!

Další díl je na světě. Poté, co jsem Learu nechala objevit se mezi drowy a uchránila ji před náboženstvím, musím ji naučit trochu kouzlit. Předpokládám, že tímto dílem končím s mnou vymyšleným intrem a vrhnu se do vyprávění příběhů, které nám uchystal ó nejvyšší Eldo.

Leara se učila rychle. Téměř denně chodila za Daeriem, svým kouzelnickým učitelem. Po několika měsících tvrdého tréninku se Leaře zdálo, že ji vítá s lehkým úsměvem, což ji těšilo. Nikdy se však nikomu nesvěřovala, kam chodí, příliš se bála kněžek, které by tento její vztah inspirovat k různě vychytralým způsobům mučení. Úspěšně unikala dětským intrikám, které nebyly o nic jemnější než pletky dospělých, a jak léta míjela, stávala se nejen poměrně šikovnou švadlenou, ale hlavně více než schopnou kouzelnicí.

deviantart.com

Jednoho dne přišla do kouzelné zahrady, posadila se pod strom a čekala. Daerius nepřicházel, tak si zkoušela pohyby rukou, opakovala zaklínadla a poslouchala hluk města. Tu a tam někdo vykřikl a rychle zase ztichnul, občas někdo na někoho zavolal, ale jinak bylo město klidné. Vtom zaslechla dvoje kroky. Trhla sebou a přitiskla se ke kmeni. Dvojice se zastavila několik kroků od ní a za okamžik se dala do řeči. Docela zřetelně slyšela hlasy dvou mladých mužů, snad ještě chlapců.

"Říkám ti, Taril říkal, že Daerius někoho tajně učí. Prý nějakou holku, dceru kněžky, nebo co. Proto všechna ta ochranná kouzla, aby to tu nemohl nikdo sledovat," vyprávěl vzrušeně první z nich.

"Holku? Ženy nestudují naši magii! Přece... Co když je to špeh z chrámu?" zděsil se druhý, až jeho hlas přeskočil.

"Třeba si jenom přišla někoho vyhlídnout. Nebo si myslí, že Daerius jí zařídí chytré dcery," zamyslel se druhý už o něco klidnějším hlasem.

"Viděl ji někdo?"

"Snad jenom z dálky. Ale prý je to malá holka a vsadím se, že ještě spí s plyšovým netopýrem," přemýšlel nahlas první z nich, až musela Leara dusit smích. Neopatrně se pohnula, čímž upoutala jejich pozornost, a oba sebou trhli. Pomalu se zvedla a zamířila k nim, vychutnávala si jejich zděšení, když na ni hleděli jako na démona z hlubin. Přišla až těsně k nim.

"Vlastně... Spím s plyšovým pavoukem," promluvila s vážnou tváří, a když oba jenom zaraženě mlčeli, neudržela se a nahlas se rozesmála. Nebyla tak malá, jak čekali.

Elfové téměř jejího věku ji sledovali a rozpačitě se usmívali, protože je nenapadlo nic lepšího. Pak se vyšší z nich lehce poklonil, představil sebe jako Newara a svého společníka jako Kaela. Ten do něho dloubnul a vražedně se na něj podíval.

"Nebudu se klanět dceři nějaké chrámové svíčkařky, která akorát přišla zničit všechno, co Daerius vybudoval," odseknul, když se vzpamatoval z počátečního šoku. Learu nepobouřila zmínka o její matce, ale naštvala ji Kaelova slova o ní samotné. Poodstoupila o několik kroků dozadu a potom k němu vyslala klubko surové energie takovou rychlostí, že Kaela srazilo na zem.

"Tak si užij tohle," téměř zašeptala a sledovala elfa, který rychle vstával, aby jí útok oplatil. Téměř okamžitě k ní vyslal ohnivou kouli, před kterou uskočila a v letu ji zachytila, aby ji hodila zpět. Kael mezitím dokázal vyčarovat energetický štít, na kterém se plameny rozpustily jako neškodná pára, a zašklebil se na ni. Z hlíny vyrazily šlahouny a připoutaly Learu k zemi. Zaklela a snažila se ho zasáhnout několika blesky, které však pokaždé stočil tak, že se zabořily do země, kde po sobě nechávaly doruda roztavené kameny. Pronesla několik tichých slov a v okamžiku se ocitla za Kaelem, na nic nečekala a zapálila mu u hlavy dvě ohnivé koule. Znehybněl a čekal, co udělá, správně tušil, že tenhle souboj prohrál a že jej pravděpodobně nečeká nic dobrého. Leara jediným gestem zhasla plameny ve svých dlaních a zašeptala zděšenému Kaelovi do ucha.

"Na elfa, kterého porazí holka, co spí s plyšovým pavoukem, máš příliš hloupé řeči. Nepřišla jsem nikoho zničit, ale je-li to tvé výslovné přání, můžu zařídit, aby si moje matka myslela, že máš talent stvořit mimořádně nadané dcery."

Leara se vzdálila a sledovala Kaela, který si ji přeměřoval nenávistným pohledem. Dlouhá fialová róba s černým lemováním se ve slabých závanech větru vlnila, stejně jako jeho stříbrné vlasy, které se během jejich souboje rozcuchaly. Vyslala k němu zářivý úsměv a vzdušný polibek a dál obdivovala strukturu listu, který sebrala ze země. Mezitím se vrátil Newar s Daeriem, v očích čaroděje viděla zděšení a obavy. Když viděl, že Kael je jenom uražený a k smrti naštvaný, ale on i Leara jsou živí a zdraví, viditelně se mu ulevilo. Pokynul všem, aby ho následovali do zadní části zahrady, a tam na ně konečně promluvil.

"Leara je tady jenom proto, že se chce učit magii. To, co se stalo dnes, se už nebude opakovat, kouzlit se tady bude jenom v rámci tréninku, jinak s vaší výukou končím," pohlédl nejdřív na Learu a potom na Kaela, "a můžete jít podřezávat děti do chrámu. Kaele, ty jsi jednal hloupě a neuváženě a ty, Learo, jsi byla zbrklá a nechala ses vyprovokovat hloupými řečmi. Nemusím vám snad připomínat, že fungování téhle akademie závisí pouze na tom, jak dlouho si naše chrámové dámy budou myslet, že jim tady vymyslíme nějakou úžasnou zbraň. Vyřešte si to teď sami, já odcházím za sklenkou vína, a pokud sem nevtrhne samotná Lolth, nepřeju si, aby mě kdokoliv vyrušoval."

Čaroděj se rychlým krokem vzdálil a tři mladí mágové osaměli. Newar se nervózně ošíval a nepřestával se usmívat. Leara se na něj zamračila.

"Tyhle zdvořilosti si nech pro svou matku, nejsem žádná kněžka a nikdy nebudu," pronesla rychle, protože jí nebylo tohle přeuctivé chování ani trochu příjemné. Newar pokrčil rameny a po několika okamžicích trapného ticha se vzdálil. Leara sledovala Kaela, který ji propaloval nenávistným pohledem.

"Já odsud neodejdu, víš?" prolomila dusné ticho Leara. Elf si ji dál přeměřoval a tvářil se, že by ji na místě zabil, kdyby se nebál čarodějovy reakce. "Ty nemáš ženy právě v lásce, že?" pokračovala v chabé konverzaci spíš jenom z povinnosti.

"Můj otec musel prodat celý dům, protože ho nějaká kněžka připravila o obchod. A když si ho všimly její společnice, raději ukončil svůj život sám," pronesl tiše.

"Mého otce zabila matka. Alespoň jsem to zaslechla."

"Matka. Ta čarodějnice by mě rovnou předhodila Lolth, kdyby ji tak nebavilo manipulovat otcem."

"Matky," zasmála se Leara, "moje matka mě nesnáší, protože jsem hloupá švadlenka. A mou starší sestru nenávidí, protože ta by chtěla dědit co nejdřív. Tu jsem si docela oblíbila, naučila mě číst, psát a počítat a nikdy si nevšimne, že jsem si půjčila nějakou z jejích knih. A svojí mladší sestry se matka bojí kvůli tomu, že ta ji vůbec nechce zabít, a ona má za to, že to je jenom její promyšlená strategie. Bratry nesnáší za to, že se nenarodili jako dcery. Popravdě by se mi docela ulevilo, kdybych zmizela."

"Hloupá švadlenka?" tázavě se k ní otočil Kael, který najednou zapomněl, že se chtěl tvářit nenávistně. Leara se rozesmála a s hloupě nevinným výrazem zacvakala neviditelnými nůžkami. Kael pochopil. Pokýval hlavou a promluvil.

"Cvičný souboj?"

Leara kývla hlavou a aktivovala amulet, který zabraňoval jejím kouzlům zabít, takže mohla kouzlit jako v opravdovém souboji a nemusela si dávat pozor, stejně jako její protivník. Kael pohodil dlouhými stříbrnými vlasy, které znovu svázal černou stužkou, a připravil se k boji. Leara udělala totéž a zazubila se na něj. Oplatil jí pohled a odhadoval její myšlenky. Ve stejný okamžik proti sobě vypustili klubka neviditelné energie, která do sebe mezi nimi s výbuchem narazila. Vyměnili si ještě několik ohnivých koulí a blesků a pak chvíli stáli proti sobě. Kael po ní mrštil lesklou kouli, před kterou hbitě uskočila, nestačila si však všimnout, že koule najednou prudce změnila směr a vrazila Leaře do zad, až jí vyrazila dech. Klečela na všech čtyřech a vykašlávala krev, když vtom se na ni Kael vrhnul, povalil ji na záda a jedním pohybem, který ani nepostřehla, zkroutil její ruce nad hlavou a druhou rukou rozpálil prostor před jejím obličejem. Viděla, jak se vzduch před ní tetelí žárem, a všimla si divoké radosti v Kaelových očích. Souboj se jí líbil víc, než by chtěla, a v okamžiku, kdy si to uvědomila, se jí nahrnula krev do tváří.

"Řekni, že jsem lepší," dostal ze sebe namáhavě Kael a díval se jí do očí.

"Ne," odpověděla Leara, trochu sebou cukla a vzduch kolem ní začal nesnesitelně chladnout, ledová krusta sevřela Kaelovu ruku a on sám měl co dělat, aby udržel štít kolem svého těla a neskončil v ledovém vězení. Když ledový nápor pominul, padnul na záda vedle Leary a zhluboka oddechoval. Leara se nadzvedla a podívala se na svého protivníka, načež znovu padla na záda. Pomohl jí vstát a společně se belhali do budovy akademie. Místnost, která sloužila jako odpočívárna a zčásti jako studovna, byla tichá a vyhřátá magickým topením, jenom několik světle fialových luceren tiše praskalo. Z rohu se linula příjemná vůně santalového dřeva a včelího vosku.

"Nerozhodně," prohlásil Kael a pustil ji, aby se oba sesunuli na zem poházenou tmavofialovými polštáři. "Dneska," dodal. Leara se nečekaně prudce zvedla a podívala se na něj. "Jak to myslíš, dneska? Přiznej to, jsem lepší!" Kael se posadil, chvíli se na ni díval a přemýšlel, co odpovědět, pak ji však bez varování políbil. Leara se lekla a chtěla se bránit, ale potom hodila Lolth a všechny dobré mravy za hlavu a dělala to, co jí našeptávala příroda...