Leonessa, část 3 - Všude samý simulant!

Po první a druhé části jsem si nemohla pomoct a stvořila jsem další kus povídání o mé milé kněžce. Enjoy!

Jen co za elfkou zapadly dveře pokoje, padla na postel a zavřela oči. Dotkla se krystalu na nočním stolku, prstem přejela po jeho hraně. Místností se rozlilo slabé červené světlo. Léčitelka zhluboka oddechovala. Dlaně jí pálily po celém dni v nemocnici a v hlavě měla prázdno. Poslepu nahmatala svůj náhrdelník a zamyšleně přejížděla po krvavě rudém drahokamu.

Mohla by se vrátit do nemocnice a podívat se, jak se daří jejím pacientům. Nebo by mohla jít do Arcanie, sníst několik bobulí a zapomenout na okolní svět, který ji neustále nepříjemně překvapoval. Anebo by mohla usnout a nechat svět, ať se zapomene sám. Rozhodla se pro poslední možnost.

Probudilo ji jemné klepání na dveře. Rozhlédla se a po špičkách se přiblížila ke dveřím. Natáhla se ke krystalovému kukátku. Inachis. Tiše odstoupila a čekala. Druhé zaklepání. Nechtěla s ním mluvit. Třetí zaklepání. Skrz dřevo slyšela pero skřípající po papíře. Pronásledoval ji nepříjemný pocit, že jakmile se s kouzelníkem začne stýkat, stane se něco strašného. Ve svém životě totiž potkávala jenom ty, kteří zemřeli až příliš brzy.

Konečně dopsal. Sledovala pohybující se bílý růžek obálky pode dveřmi. Když si byla jistá, že elf odešel, opatrně otevřela, zvedla ze země obálku a rychle zmizela. Chvíli ji obracela v rukou a chrastila s jejím obsahem. Nakonec se rozhodla ji otevřít. Do ruky jí vklouzl stříbrný náramek se zelenými kamínky. Usmála se a přečetla vzkaz, kterým jí Inachis děkoval za její péči. Povzdechla si a zapnula si šperk kolem štíhlého zápěstí.

Potáhla si z dýmky a znovu se zadívala na šperk, který ráno dostala od kouzelníka. V přítmí Arcanie světle zelené kamínky ztmavly a jen slabě odrážely kouzelné fialové světlo. Ze zamyšlení ji vytrhl až pohyb sametového závěsu. Mezi zlatými stuhami našitými po okraji těžké látky se objevila bledá tvář majitele klubu. Leonessa zvedla oči.

"Ptal se po tobě jeden z mých přátel. Inachis."

"Co jsi mu řekl?"

"Že sem možná nějaká Lea chodí, ale zrovna si nevybavuji, kdo by to mohl být. Rád by s tebou mluvil."

"Nechci s ním mluvit," zamračila se elfka a dlaní přikryla svůj náramek.

"Dobrá, jak si přeješ. A nevím proč, ale Inachis si z nějakého důvodu myslí, že pracuješ v nemocnici."

"A?" zvedla Leonessa tázavě obočí.

"Řekl jsem mu, že o soukromí svých hostů se nestarám."

"Děkuji," odpověděla a elf se chystal k odchodu. V posledním okamžiku se však otočil a promluvil.

"Kdyby sis to rozmyslela, dej mi vědět."

Závěs se za ním zavlnil a zlaté okraje látky se slabě zatřpytily. Leonessa se zamračila a potáhla z dýmky. Ani tady není před svým životem v bezpečí. Neklidně přejížděla nehty po látce, která chránila hadičku dýmky. Bezděčně hledala uvolněná vlákna a snažila se v látce udělat díru. Když si uvědomila, co dělá, znovu potáhla a zakousla se do datlového perníku. Zmínka o Inachisově pátrání jí zkazila náladu a ani bylinky s tím nemohly nic dělat. Otráveně se zvedla, a i když nebyla ani půlnoc, zamířila k domovu.

Míjela noční podniky, které nikdy neusínaly. Kráčela podloubím a vyhýbala se rozjařeným elfům. Jejich bezstarostnost ji vytáčela. Raději rychle zmizela v temné postranní uličce a vydala se ke klášteru.

Dalšího rána seděla v ordinaci a prohlížela si obrázky nemocí mozku, které pro ni připravil její učitel. Prohlížela právě nádor na mozkovém kmeni, když ji vyrušilo zaklepání.

"Máš tady dalšího pacienta," zašveholila Mithia, zářivě se na ni usmála a vpustila do místnosti elfa v dlouhém černém plášti. Leonessa ho okamžitě poznala. Poškrábala se za uchem a otočila se ke kouzelníkovi. Jeho tvář byla světle zelená a potil se.

"Co vás trápí, Inachisi?" zeptala se s nacvičeným úsměvem.

"Je mi hrozně špatně, asi jsem snědl něco špatného," odpověděl.

"Hmm, kdy a co to bylo?"

"Někdy kolem tří ráno, ale už si nevzpomínám, co to bylo," zalhal pohotově. Ve skutečnosti vypil hrnek zkaženého mléka s mírně jedovatými bylinami a doufal, že ho léčitelka neodhalí.

"To se divím, že se vám chtělo až sem," zavrtěla hlavou a položila mu ruku na čelo. Sledoval každý její pohyb. Když si toho všimla, začervenala se a dlaň rychle odtáhla. Kouzelník upřel pohled na její náramek.

"Líbí se vám?"

"Ano, děkuji. Musela jsem včera ráno spát," zamumlala a vylovila z hnědé skleněné lahvičky dvě pilulky.

"Budu v pořádku?" zeptal se.

"Za pár hodin. Vezměte si tyhle, pořádně je zapijte a Mithia vás tady na chvíli uloží, než se vám udělá lépe," významně se podívala na svou pomocnici, která rovnala obvazy a po očku elfa sledovala. Když Mithia odvedla kouzelníka na lůžko, několikrát praštila hlavou do desky stolu, nadechla se a chvíli sledovala bubliny dovádějící v okrasné lampě. Zdálo se jí, že si z ní všichni dělají legraci. Samozřejmě že prokoukla elfovu nemoc. Jak by také nemohla. Sama několikrát potřebovala pořádnou výmluvu, proč nejít do školy, a moc dobře věděla, které bylinky jsou k tomu potřeba.

Zamkla ordinaci a vklouzla do zahrady. Okamžitě zamířila na své oblíbené místo, opřela se zády o starou lípu a poslouchala ptáky v koruně stromu.

"Máte to tu hezké," ozval se nad ní zničehonic známý hlas. Leonessa sebou trhla.

"Koukám, že vám je už lépe. To se můžete za chvíli vrátit domů."

"Chtěl jsem vám ještě osobně za všechno poděkovat."

"To je v pořádku, ráda dělám svou práci," odpověděla hypnotizujíc špičky svých bot.

"A nechtěla byste se někdy přijít podívat na Akademii? Ukážu vám, co jsem si připravil na zkoušky."

"Když budu souhlasit, přestanete si ubližovat?" zvedla k němu pohled. Zčervenal a zakousl se rozpačitě do rtu.

"Ehm... Já totiž..." koktal a marně hledal slova.

"Beru to jako ano. Takže jestli vás tady ještě uvidím, nechám vás zvracet celý den. Odpoledne se zastavte u mě v ordinaci."

Odcházel a Leonessa ho provázela pohledem. Zakroutila bezradně hlavou. Co jen dělat s kouzelníkem, který ji bere vážněji, než by jí bylo příjemné?

Rovnala si právě skalpely do dřevěné krabičky, když se ozvalo nesmělé zaklepání. Otočila se a kývnutím hlavy pozdravila rozzářeného mága. Odevzdaně se usmála, povzdechla si a vyrazili na cestu ke kouzelnické univerzitě.