Irśai, část 1 - jak se na lodi ocitla

Založeno na pravdivých událostech naší dejvické dračákové party. Při hraní tohoto příběhu nebylo zapáleno žádné město, zvíře, kuře ani stavení. Obrázky jsou poctivě ukradeny ze serveru deviantart.com. Zasvěcení mi doufám odpustí chronologicko-geografické nepřesnosti:-)

Smrákalo se. Tma se zvolna vkrádala do lesů jako smečka hladových vlků. Irśai se kolem sebe nedůvěřivě rozhlédla. Ve vzduchu bylo cítit příliš mnoho vody a to se jí nelíbilo. Nesnášela vodu. Tu odpornou studenou tekutinu, která způsobovala jen samé nepříjemnosti a špatnou náladu. Vydala se na cestu, chtěla být rychle jinde. Kdekoliv, jen aby tam necítila ten pronikavý zápach. Po několika minutách chůze se proti ní v šeru objevila menší skupinka. Prohlédla si je s notnou dávkou nedůvěry – jakási hraběnka pravděpodobně elfího původu, pár kroků za ní se držela nějaká služebná, vedle ní cupital malý gnom, potom si všimla ještě jednoho temného elfa a člověka. Když se na podivnou skupinku podívala ještě jednou, uviděla v dálce dryádu zahalenou několika proutky obrostlými zelení. Přeměřila si všechny neznámé, stejně jako oni zkoumali ji. Slovo dalo slovo a připojila se k nim.

K půlnoci dorazili do přístavu k neznámé řece. Místní o ní mluvili jako o Labi, Irśai to však bylo jedno, sledovala ji z uctivé vzdálenosti a dávala si záležet na tom, aby se na vodní hladinu ani jednou neusmála. Přístavní hospůdka však byla příjemná, hostinský, obtloustlý chlapík s umaštěným knírem, jim v pravidelných intervalech nosil jednu lahev vína za druhou. Jak tak Irśai vyrozuměla, nebylo to na její náklady, tak nasávala v trpasličím stylu. Ráno ji probudila mírná bolest hlavy a příjemné pohupování podlahy. Slastně se protáhla a zavrněla jako právě probuzená kočka, načež se jí zmocnilo temné tušení. Vyběhla po dřevěných schodech, odhodila poklop a zamotala se jí hlava. Bezmocně se rozhlédla kolem sebe, málem vrazila do služky, která jí s úsměvem přála dobré ráno.

"Krásné ráno, slečno! Přejete si snídani pro vás a krmení pro vašeho koně?"

"Koně? Já mám koně? A proč jsem na lodi? A kam plujeme?"

Přejela nevěřícným pohledem arabského plnokrevníka, znovu se podívala na tu nechutně velkou vodní plochu a v několika dalších okamžicích vyhodila přes palubu všechny radosti předchozího večera. S vražedným výrazem si vzala od služky snídani a s nechutí se do ní zakousla. Chuť jídla ji příjemně překvapila, usadila se na palubu a opřela se zády o stěžeň tak, aby neviděla ani kousek vodní hladiny. Z rozjímání ji vyrušil křik a svist šípů. Okamžitě se ukryla za sud a zhodnotila situaci. Cítila, jak loď zrychluje, jakýkoliv pokus o opuštění lodi se zdál nemožný. Irśai usoudila, že v případě nebezpečí je nejlepší zapálit nejbližší nepřátelský objekt, vykouzlila tedy několik ohnivých koulí, které namířila do nejhořlavějších míst. Pousmála se, když si představila, jak teplo je asi těm, kteří po nich stříleli, dokonce zapomněla i na to, že pár metrů pod ní je ohavně veliké množství vody. Po několika hodinách plavby se konečně dostali z nebezpečí a Irśai bezcílně bloumala po palubě a sledovala řeku. Už to nebyla taková páchnoucí stoka jako ve městě, pořád to ale byla nenáviděná voda. Šklebila se z dálky na hladinu a hlídala ji, jako kdyby se měla každým zvednout a zaplavit palubu.

V jídelně potkala temného elfa. Dali se do řeči a čas příjemně ubíhal. Z jeho pohledu ji příjemně mrazilo a napadaly ji všemožné myšlenky. Už dřív o temných elfech něco slyšela a lákala ji představa ověřit ony zvěsti. Navíc v jeho pohledu bylo cosi magického, zdálo se jí, že ho zná celé roky. Pomalu se začínala vznášet v oblacích a nepřítomně se usmívat. Dokonce se do její mysli vloudilo i přání dlouhé plavby, což ji samotnou překvapilo. Po nějaké době se k nim však připojila i hraběnka. Irśai ji přejela pohledem a musela uznat, že i když je tak neskutečně arogantní, je i neuvěřitelně půvabná. A ještě s větší nelibostí nesla skutečnost, že si jejího půvabu všimnul i temný elf. Bodlo ji pod srdcem a raději se vzdálila, aby ji neviděli. Ne že by na tom záleželo, protože téměř okamžitě zmizeli v podpalubí.

S vražedně špatnou náladou se potloukala po palubě. Hodiny hledala něco, co by se dalo zapálit, aniž by ji zbytek posádky vymáchal v té odporné řece, když si všimla flétny pohozené v hromadě provazů. Vzala nástroj do rukou a zkusmo do něj foukla. Odpověděl jí pronikavý pískot, což ji trochu povzbudilo a zkusila zahrát několik tónů. Vůbec spolu neladily, ale příšerná kakofonie z její mysli pomalu vytlačovala chmury. Hrála, tedy spíše pískala, hřálo ji i pomyšlení na ostatní, kteří ji musí poslouchat. Vyrušil ji až něčí příchod. Člověka jí představili jako Člo-věka. Pomyslela si něco o podivných jménech a napůl ucha jej poslouchala. Jen na poslední chvíli koutkem oka zahlédla ptáka, který se vrhal po její flétně. Instinktivně zamumlala zaklínadlo a opeřenec okamžitě vzplanul. Odešla raději do podpalubí, kde se zamkla v kajutě. Dýkou bodala do rámu postele a přemýšlela, co dělat. Nesnesitelně se nudila a čas si krátila představami, co by komu nejraději provedla, jen co se dostanou na pevninu.

Další den byl odporný, stejně jako ten včerejší. Voda. Všude samá voda. A ke všemu se všichni tvářili, jako kdyby jim ta odporná tekutina nevadila, ba co víc, jako kdyby se jim dokonce i líbila! Znechuceně si odplivla na ohavně zvlněnou nehořlavou hladinu a vlny, které utíkaly pryč od lodi. Ještě pro jistotu po nich hodila ohnivou kouli, která se zasyčením zhasla. Sprostě zaklela a odvrátila hlavu. Právě včas, aby viděla hraběnku v celé její sladkosti a roztomilosti. Nicméně tušila, že nemá moc možností – buď zemře nudou, anebo vezme zavděk její společností. Nabídnutá hra šachů skýtala nečekané zabití několika hodin plavby. Irśai nikdy šachové umění příliš neovládala, naštěstí pro ni hraběnka také nebyla kdovíjak zdatná šachistka. Proti své vůli Irśai zjišťovala, že je jí přítomnost hraběnky dokonce i příjemná a ten pocit se jí ani za nic nelíbil. Víno, které hraběnka nechala přinést, však rozptýlilo všechny nepříjemné pocity a Irśai v hlavě zůstalo jen slunce jižních svahů, které vinaři uvěznili v lahvích.

Nakonec ji napadlo, že hraběnka Jeanette de Montbleu by mohla být i příjemná osoba, gnomovi, který se ji představil jako otec Pu a s kterým vedla jednoho ohavného lodního dopoledne rozhovor o temných silách, připravila dokonce jakýsi léčivý čaj. Gnom poté kamsi odešel a Irśai se znovu zadívala na šachovnici plnou figurek, táhla a zadívala se kamsi do prázdna. Napadlo ji, jaká je to škoda, že šachové figurky jsou nehořlavé, na šachovnici by nějaká ta hořící věž našla vždy svoje místo. Ani si nevšimla, odkud se objevil gnom, podivně koukal na hraběnku a dělal jakási opilecká gesta. Po chvíli jej viděla se bavit s kapitánkou lodi a asi za půl hodiny se objevil znovu u jejich šachovnice. Vyděsil ji. Irśai mu moc dobře nerozuměla, nicméně z toho, co říkal, bylo jasné, že pokud nepodstoupí rituál zpovědi, budou ji pronásledovat síly ze všech nejtemnější. Hraběnka se ji sice snažila zadržet, Irśai však následovala gnoma, aby se zbavila hrozícího nebezpečí. Nakonec zjistila, že zpověď nezahrnuje řezání končetin, bičování nebo snad koupání ve vodě. Gnomí kněz se jí akorát vyptával na všechno, co zapálila, jestli náhodou někomu neublížila a tak dále, a co bylo na zpovědi nejpříjemnější, museli vypít dvě lahve vína.

Ráno se Irśai probudila s ukrutnou bolestí hlavy. A první věc, kterou spatřila, byl potutelný úsměv hraběnky, která se ptala, jak si užila večer. Zavrčela něco, čemu naštěstí nikdo nerozuměl, a otočila se k dřevěné stěně, aby sesbírala alespoň trochu sil. Když se dostatečně prospala a odvážila se vyjít z kajuty, bylo v podpalubí nezvykle živo. Byla ještě rozespalá a nic nechápala. Dolétlo k ní pár útržků vět, něco o prašivých gnomech, kapitánce, hraběnce, která jí nabízela pomoc a dryádě, které se něco opravdu hodně nelíbilo. Zalezla zpátky do kajuty a vytáhla flétnu. Zapískala několik not, s každým dnem se sebou byla spokojenější. Což se ovšem nedalo říci o zbytku posádky. Když jí hraběnka sdělila, že kapitánce je vážně zle a její hra na flétnu jí nedělá dobře, zklamaně nástroj uklidila a vydala se nudit se na příď. Nudila se opravdu vytrvale a pečlivě. Chvíli se nudila nadáváním dešťovým mrakům, pak se zase nudila odháněním vlnek od lodi...

www.youtube.com/watch