Irśai, část 6 - gnomovy houby

Od tohoto okamžiku máme jiného Pána jeskyně. Sahni přenechal jeskynní žezlo Jirkovi a tak nám zmizeli elfové... (Irśai zamáčkne slzu)

Irśai se zrovna zabývala podpalováním zvláště odolného stébla trávy, když odnikud s žuchnutím dopadl na zem gnom. Nebo spíš plátová zbroj gnomí velikosti, která pravděpodobně obsahovala malého kněze. Irśai hekající a řinčící hromadu přejela vražedným pohledem a dál se věnovala destruktivní činnosti. Dlouhé stéblo plamenům konečně podlehlo, zkroutilo se a zčernalo. Nechala se zvednout hraběnkou na nohy a i s gnomem se vydali do neznáma. Irśai pokračovala zamyšleně kupředu, oči upřené do dálky, občas klopýtla a občas vztekle zaklela. Nijak zvlášť ji nezajímalo, kam dojdou, trhala cestou listy ze stromů a žmoulala je v prstech, až z nich zůstaly jenom zelené kostřičky. Ani si nevšimla, kdy se k nim připojili další dva společníci – nahá elfka s divokýma očima a kopím v ruce, která neustále sledovala dění okolo sebe, a podivná postava zahalená v kápi.

Po několika hodinách cesty dorazili k nenápadnému domku a gnom zachrastil radostí. Začal nadšeně obíhat podivné stavení. Jeho plátová zbroj rozjařeně chrastila s ním. Z malých dveří se ozval nakřáplý hlas, který nezněl zrovna přátelsky. Ani jeho majitel tak nevypadal, Irśai měla co dělat, aby chaloupku hned nepodpálila. Nakonec se však na něčem domluvili a vydali se do lesa sehnat něco k jídlu.

Prodírali se křovím, snažili se tiše našlapovat. Divoká elfka neustále větřila a sotva znatelnými gesty dávala ostatním pokyny. Znovu je zastavila před prosluněnou mýtinou. Zorničky se jí rozšířily a pokynula ostatním, aby se přikrčili. Mezi čerstvými pařezy se pásl nic netušící jelen, vychutnával si jemnou trávu a občas se napil čerstvé vody ze studánky. Elfka se přikrčila a vyskočila z křoví. Zvíře se polekaně rozhlédlo, nestihlo však zareagovat a poslední, co oči mladého jelena viděly, byl zuřivě šílený pohled elfky, která se už za okamžik nadšeně potírala krví umírajícího zvířete. Hrdě se prošla s tělem před ostatními a vyrazili zpět. Gnom si z lesa odnášel plnou náruč hub různých barev a velikostí a všichni byli spokojení...

Irśai spala v kůlně plné harampádí, v domě ji spát nenechali. Urazilo ji to a před spaním tedy ukradla ještě kus plátna, které se válelo mezi motykami a trámy. Ráno ji probudily rozčilené hlasy. Rozmrzelá vylezla ven a poslouchala hádku. Kněz se o něčem dohadoval s gnomy, kteří mu po chvilce zabouchli dveře před nosem. To jej naštvalo, tak se snažil dveře vyrazit, a kde se vzala, tu se vzala, kolem Irśai proletěla šipka z kuše. Uskočila leknutím a instinktivně hodila do pootevřených dveří ohnivou kouli. Pak už jenom cítila, jak ji někdo táhne pryč od domku. Zanadávala a vztekle se otočila. Tohle jí udělají pokaždé, když ji někdo naštve a chce si s ním zcela právem vyrovnat účty. Proklela v duchu všechny diplomaty, postavila se na nohy a utíkala s ostatními.

Po několika hodinách putování lesem se utábořili a rozdělali oheň. Po chvíli zjistili, že gnomí kněz se někam vytratil, nechal po sobě jenom svojí zbroj a několik odřezků z hub. Z dálky zaslechli nadšené výskání, vydali se tedy tím směrem. To, co spatřili, je pobavilo. Gnom pobíhal mezi stromy, přičichával k pařezům a nadšeně rozhazoval rukama.

"Juhú, barvičky. Barvičky!"

Irśai po něm hodila klacek, ale netrefila se. Gnom se podíval na klacek a začal utíkat, jako kdyby snad dřevo ožilo a chtělo ho sežrat. Pustili se za ním a snažili se ctihodného otce polapit. Nakonec se to podařilo divoké elfce, popadla jej za nohu, až se praštil do hlavy, a táhla ho za sebou. Nadával a svíjel se na lesní zemi, elfka však měla příliš silný stisk. Přivázali jej ke stromu u ohně a pustili se do večeře. Nadávky a výkřiky otce Pu slábly a řídly, až nakonec ustaly úplně a on usnul. Když se dalšího rána probudili, gnom byl pryč. Ani divoké elfce se jej nepodařilo vystopovat, nechali jej tedy být a vydali se na další cestu...