Irśai, část 13 - Voda je zlo!

Irśai se s neskrývanou nechutí připojila ke skupině a vydali se k řece. Vzduch byl stále vlhčí a zlověstnější a Irśai měla co dělat, aby se neroztřásla. Dorazili k propadlé místnosti. Cesta dolů byla snadná, nahoru to ovšem bylo horší. Jen co Irśai vyšplhala po provaze a stála zase na pevné zemi, začala sprostě nadávat na naražený zadek. O chvíli později se k ní přidala Jeanette – naříkala nad roztrženými šaty. Obě stihly akorát proklít vše, co se dalo, shlédly dolů právě včas, aby viděly, jak nahá elfka přistála Corwinovi na hlavě. Nutno dodat, že v tu chvíli měl opravdu velice vyděšený pohled. Hned poté se pro úplnost ozvalo několik sprostých slov adresovaných elfkám.

Rychle prošli chodbami a ocitli se po kotníky ve vodě. Irśai se snažila nedýchat, aby na ní náhodou vodní živel nezaměřil svou pozornost. Sledovala každou vlnku a po očku kontrolovala elfku, jestli už konečně objevila správné zaklínadlo. Doufala, že po tomto kouzle se voda přinejmenším velice hezky odpaří, zatím se však nezdálo, že by se řeka chystala zmizet...

Irśai se pokusila vztekle nekopnout vlnku, která jí šplouchla ke kolenům, když se najednou kolem elfky vytvořil kulatý štít, kterým voda nepronikla. Rychle k ní přiskočila a pro jistotu se jí chytila. K její velké nelibosti se však s každým krokem všichni nořili hlouběji do vody. Irśai začala panikařit. Zcela bez zábran se roztřásla a vyděšeně sledovala stěny štítu, neviditelná síla držela vodu od elfky, avšak Irśai by byla raději, kdyby ji od vody dělil pokud možno ohnivý příkop. Měla pocit, že se na ni voda každou chvílí zřítí. Každý okamžik cítila kapky vody na zádech... Téměř nedýchala, jen nedostatek kyslíku jí pokaždé připomněl, že by se měla nadechnout. Omdlela. Upadla na zem jenom kousek od ohavné vodní masy. Corwina nenapadlo nic lepšího, než vzít její ruku a prostrčit ji štítem. Jakmile Irśai cítila dotek té ohavné kapaliny na ruce, s hrůzou se probrala a oklepala se hnusem. Mrštila vražedným pohledem po hobitovi a přitiskla se znovu k elfce.

Štít se povážlivě zmenšoval. Už sice byli pryč z jeskynního komplexu, ale přece jenom nebyli na místě, kde by se Irśai octnula ráda bez voděodolného štítu. Její nejhorší obavy se naplnily a štít nakonec povolil. Zalila ji vlna nechutné studené vody. Mokrá a hnusná, odporná voda byla všude. Irśai se nalokala a na chvíli se nad ní zavřela hladina. Hlavou se jí honila jenom jedna nechutně mokrá myšlenka. Zemře ve vodě. Po těch hrozných útrapách v provlhlých jeskyních se utopí ve zlověstně mokré řece. Anebo přece jenom ne! Aniž by věděla, jak se to stalo, kolem nohy se jí omotalo lano a někdo jí táhnul ke břehu. Corwin! Na břehu jej obdařila vděčným pohledem a usedavě se rozplakala. Padla tváří do trávy, roztřásla se a s pláčem usnula.

Voda. Všude kolem. Malá bublina, která Irśai dělila od okolního mokrého světa, se neúprosně zmenšuje. Už se jí téměř dotýká, jen se pohnout a cítí na kůži zlověstně vlhký dotek, když v tu chvíli se bublina náhle zvětší a celé mučení začíná nanovo. Přibližující se vodní stěna. Chladná, šedivá, lesknoucí se. Jako kroky osudu padají shora kapky vody, proplétají se mezi jejími vlasy jako kapky žhavého olova...

Irśai se s hrůzou probudila a s ulehčením zjistila, že není v řece. Rozhlédla se. Elfka seděla kousek dál a hlídala, Corwin oddychoval vedle ní a hraběnka kamsi zmizela. Tiše se rozplakala a znovu usnula...

Zase voda. Mokrá. Irśai stojí až po kolena ve vodě a hladina stále stoupá. Tu a tam cítí dotyk chladného rybího těla. Hnus. Otřásá se a marně se snaží vodu zapálit. Místo milovaného ohně se vodní hladina podivně zdeformuje a z vody vystoupí vodní elementál. Irśai se pohotově připraví ke kouzlení, stvoření je však rychlejší a v okamžiku stojí téměř u ní. Jeho neforemná hlava se přiblížila a otevřel tlamu. Tlamu jako tisíc vodních pekel. Irśai zavřela oči a snažila se odtáhnout, vlhký pocit však stále nemizel. Medvěd!

Irśai si oddychla, probudila se z další noční můry a posadila se. Koukala na mohutné huňaté tělo, nikdy v životě neviděla žádné zvíře raději. Padla zády do trávy a hystericky se rozesmála. Trhala trávu a smála se na celé kolo. Po chvíli popadla spícího Corwina za rameno a zatřásla s ním. Ohnal se po ní, vstala tedy a začala do hobita šťouchat špičkou boty. Ohnal se znovu, chytil ji za nohu a povalil na zem. Spadla však tak šikovně, že dopadla do měkkého. Na Corwina, který ze svého probuzení měl nemalou radost. Opět pronesl nevhodnou poznámku o jistých partiích elfek, ponořil hlavu do nedalekého potoka a oklepal se jako pes. U Irśai. Zařvala a snažila se hobita nakopnout, studená voda jej však natolik probrala, že hbitě uskočil. Proklela celý svět a vyrazila za medvědem, který se mezitím vydal na cestu...