Protože mám spoustu práce, není nic lepšího než si ještě trochu přidat. Trošičku. A jelikož se rozběhl druhý ročník EKOvýzvy, které jsem se bezplastově účastnila loni, dostalo se do hledáčku mých aktivit právě toto.

Den svatého Valentýna je svátek konzumu, nezřízeného kupování čokolády, květin, alkoholu, plyšáků a šperků.

Říkám si, že je čas na další zápis do lodního deníku. Přeci jen, až budu muset udat nějaké alibi, je dobré vědět, na co se můžu vymluvit. Den neznámý, měsíc únor, před Valentýnem. Čas tma. O zbytek orientace v čase se stará počítač nebo mobil, orirentaci v prostoru zatím zvládám. Tak zlé to se mnou nebude, nedostala bych ani pořádné body v testu na zlého Němce, co schovává mi věci.

Aby to tady zbytečně provokativně nečpělo optimismem, tak si dnes jdu postěžovat nad strastmi majitele nemovistosti.

O víkendu jsem se vypravila do Středozemě. Tedy, celá výprava byla trochu méně exotická díky tomu, že Středozem se nacházela na Smíchově v jedné základní škole, ale budiž, když chci vidět Středozem, cidím Středozem, a basta.

Kdybyste nevěděli, co za odborný odporný termit to používám, tak seme je jedna hrozně důležitá věc v kendó. Je to síla vaší osobnosti, která protivníka donutí se rozplakat, odhodit meč a utéct, prostě něco, co hrozně nutně potřebujete, když chcete vyhrát.

... A stále přibývají!

Možná by se mohlo zdá, že v předvečer hýřivosti a bezmyšlenkovitého požívání alkoholu chci stvořit myšlenku, která bude nějakým  způsobrm reflektovat nechuť k tomuto svátku konzumu.

V předvečer vánoční mě napadlo, jak lidé pojímají strašně špatně koncept víry.

Už vám někdy elfové ve vaší hlavě vyhrožovali, že když si na ně neuděláte čas, začnou vám blokovat RAM, takže stejně nic neuděláte?