... aneb i ty můžeš být další Monyovou.

Letošní léto je vzhledem k mému literárnímu vyžití (coby konzumenta literatury) celkem příznivé, takže asi už nastal okamžik, kdy by bylo dobré udělat si pár zápisků do čtenářského deníku, protože znám svou paměť. První z knížek jsou tedy Hodiny z olova pozoruhodné Radky Denemarkové. Poněkud mě mrzí, že jsem se o téhle spisovatelce dozvěděla až teď, protože podle všeho patří k těm významnějším aktuálním českým tvůrkyním, a navíc je mi celkem sympatická.

Ještě nikdy jsem neměla ze žádné knížky tak rozporuplné pocity jako z téhle. Byl to vánoční dárek a hrozně jsem se těšila, až dočtu předešlou knížku a budu se moct vrhnout na další.

Ke knížkám, které píšou moji kamarádi, přistupuju speciálním způsobem. Přeci jen když mám číst dílo od někoho, jemuž jsme s jinou paní spisovatelkou v rámci jedné malé hry schovaly klíče a pak jsme se schovávaly za dveřmi (zdravím!), je to něco úplně jiného, než když si prostě jen koupím nějakou náhodnou knížku, která mě zaujme třeba hezkou obálkou nebo zajímavým názvem. Beru to, jako bych lezla danému člověku do pokoje a podvědomě si vážím toho, že "je mi dovoleno" tu knížku číst, i když v onom "je mi dovoleno" se dost často skrývá prostě to, že zajdu do Luxoru a tu knížku si jednoduše koupím.

Možná jste zaznamenali, že se mi do rukou dostaly knížky Na hraně temnoty a Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Pocházejí ze světa Nathaniela Wonderful a Theodory Stonewall a bystrý (nebo poučený) čtenář ve druhé z nich rozpozná vliv Dračího doupěte (nebo DnD). Já jsem bystrý čtenář. Mně to neuniklo.

Nevyzpytatelné jsou cesty osudu, aby bylo jasno, když už titulek článku není dlouhým názvům nakloněn.

Celým jménem se knížka jmenuje Ztracen v čase: Na hraně temnoty.

Nemusíte si tuhle knížku kupovat. A když si ji koupíte, ani otevírat ji nemusíte. Můžete... ale nemusíte. Nicméně by to byla chyba.

Možná tomu nebudete věřit, ale podařilo se mi přečíst knížku. Celou. Můj mozek nějakým záhadným, kouzelným a zcela nepochopitelným způsobem na chvíli přestal protestovat a říkat věci jako: "Hej, to bolí, doval víno, mně se nechce." Takže nastala zcela jedinečná situace, že si pamatuju zároveň začátek i konec knížky, a dokonce i to, co k tomu chci napsat. A výjimečně to zkusím i bez spoilerů, kdybyste si náhodou taky chtěli zpříjemnit dlouhé zimní večery.

Tak. Dočteno. Že tohle nebude odpočinková nenáročná literatura, mi bylo jasné už ze samotného námětu - Charlieho Gordona pomocí operace a hormonálních injekcí vytáhnou z mentální retardace až k výšinám geniality. On pak postup, který mu změnil život, zkoumá pomocí svého nově nabytého intelektu a geniální laboratorní myši Algernon, která stejně jako on zákrok podstoupila. Algernon však začne vykazovat známky mentální degradace, a tak Charlie stojí před nelehkými otázkami. Bude se i u něj jednat o dočasný efekt a co to pro něj znamená?

Spoiler alert!