Naprosto běžným, takřka každodenním problémem každého vegana, jak by mohli někteří zde přítomní potvrdit, je neustálá hrozba uvíznutí na pustém ostrově, kde není k jídlu nic jiného než krávy, psi a děti. Samotnou mě to potká minimálně třikrát do týdne, a to byste nevěřili, jak těžké je se v takovém případě rozhodnout, koho začnete pojídat jako prvního! Já to vždy řeším tak, že své spolubydlící začnu požírat od nejmasožravějšího k tomu nejbýložravějšímu, případně od potenciálně nejnebezpečnějšího k nejméně nebezpečnému, ale tohle je na zvážení každého, protože třeba děti prý chutnají jako ryby, takže to by taky stálo za zvážení.

Impératrice to tady hezky rozjela s takovými inspirativními články, tak jsem si řekla, že jelikož dětičky spí, taky se pokusím něco podobného spatlat. Viki si totiž včera zapnula televizi, a než jsem ji stihla zase vypnout, zaslechla jsem asi tak dvě minuty Výměny manželek, což bylo velmi výživné.

Zdá se mi, že zde prořídly reporty o dvojčatech, a to je chyba! A jelikož miláčkové právě spí, rozhodla jsem se tuto hanebnost napravit a sepsat několik vtipných historek. Nebo aspoň historek, které by někomu hodně opilému mohly připadat vtipné. Whatever. Smiřte se s tím, že jakožto matka své děti považuj za velmi vtipné a veskrze dokonalé bytosti.

Prahu mám ráda. Vlastně jsem si ji oblíbila hlavně v okamžiku, kdy jsem se odstěhovala z kolejí. Teď se tam akorát vždycky ráda vracím a užívám si všechny ty pražské vymoženosti jako kouzlo pouličního osvětlení nebo multikulti davu.

Jelikož je tenhle blog svázaný s mou reálnou existencí v hmotném světě víc, než by bylo občas záhodno, rozhodla jsem se založit si vedle elfího deníku také deník tajný.

Jelikož jsem vědec a jsem na rodičovské dovolené, občas mě přepadnou touhy filosofovat a rozvíjet různé teorie. Občas totiž neuváženě rozkliknu nějaký článek, který bych v zájmu vlastního zdraví duševního i tělesného číst vůbec neměla, a začnu přemítat, jaké by to bylo, kdyby všichni na světě byli inteligentní a uměli pracovat s daty a zdroji.

Jelikož v mé anketě vyhrává o koňskou délku můj deníček, rozhodla jsem se, že tedy něco sepíšu a mimísci v tom budou pouze částečně.

Jelikož mě můj mozek odbařil zajímavým snem, rozhodla jsem se stvořit krátkou dreamy povídku. Doufám, že se vám bude líbit a že ještě někdo z vás přihodí experimentální data do mé ankety. Byla jsem ve snu elf! Jako vždy nesnové je pouze jméno a minimum spojovacích věcí. Jinak všechno ostatní je dílo mého šokovného podvědomí.

V poslední době mám spoustu nápadů, jakmile začnu něco psát, hned se mi na klávesnici začne cpát něco jiného. Tak jsem se rozhodla, že k tomuto účelu zjistím, jak vlastně funguje zdejší anketa (jó, po sedmi letech, jsem prostě rychlá!), a nechám se inspirovat tím, co byste tu rádi viděli vy.