Sayonara | Ereandil Aleanath

Naprosto běžným, takřka každodenním problémem každého vegana, jak by mohli někteří zde přítomní potvrdit, je neustálá hrozba uvíznutí na pustém ostrově, kde není k jídlu nic jiného než krávy, psi a děti. Samotnou mě to potká minimálně třikrát do týdne, a to byste nevěřili, jak těžké je se v takovém případě rozhodnout, koho začnete pojídat jako prvního! Já to vždy řeším tak, že své spolubydlící začnu požírat od nejmasožravějšího k tomu nejbýložravějšímu, případně od potenciálně nejnebezpečnějšího k nejméně nebezpečnému, ale tohle je na zvážení každého, protože třeba děti prý chutnají jako ryby, takže to by taky stálo za zvážení.

Zdá se mi, že zde prořídly reporty o dvojčatech, a to je chyba! A jelikož miláčkové právě spí, rozhodla jsem se tuto hanebnost napravit a sepsat několik vtipných historek. Nebo aspoň historek, které by někomu hodně opilému mohly připadat vtipné. Whatever. Smiřte se s tím, že jakožto matka své děti považuj za velmi vtipné a veskrze dokonalé bytosti.

Jelikož je tenhle blog svázaný s mou reálnou existencí v hmotném světě víc, než by bylo občas záhodno, rozhodla jsem se založit si vedle elfího deníku také deník tajný.

Jelikož jsem vědec a jsem na rodičovské dovolené, občas mě přepadnou touhy filosofovat a rozvíjet různé teorie. Občas totiž neuváženě rozkliknu nějaký článek, který bych v zájmu vlastního zdraví duševního i tělesného číst vůbec neměla, a začnu přemítat, jaké by to bylo, kdyby všichni na světě byli inteligentní a uměli pracovat s daty a zdroji.

Jelikož mě můj mozek odbařil zajímavým snem, rozhodla jsem se stvořit krátkou dreamy povídku. Doufám, že se vám bude líbit a že ještě někdo z vás přihodí experimentální da/.... Byla jsem ve snu elf! Jako vždy nesnové je pouze jméno a minimum spojovacích věcí. Jinak všechno ostatní je dílo mého šokovného podvědomí.