Teprve teď jsem se pořádně a detailněji zahleděla na výhled, který mám z okna. Matfyz, křižující se silnice, železniční most, Vltava... Vlaky s malou entropií, auta s větší, voda jako zrcadlo... Mám z toho skoro takový pocit, jaký bych měla, kdybych si pořídila mravenčí farmu... Matfyz vypadá takhle z dálky jako kousek dětské stavebnice a auta dělají přesně to, co čekám. Je to docela uklidňující,

Dnes jsem byla na střelnici! Konečně jsem se odhodlala k tomu, abych si našla nějakou v Praze, zašla tam a zkusila střílet. Na Florenci je taková příjemná střelnice, kde mi půjčili malou (no, malou, prý měla kilo a půl a byl to nějaký ten drahoušek, co mají policajti), a vpustili mě obrýlenou a osluchátkovanou na dráhu :-)

Podlahou sklepení se vinul šedavý dým vodní dýmky, tiše se valil mezi polštáři, na kterých seděli elfové. Jejich tichý šepot se odrážel od sklenic vína. Netřeba slov. Úkol byl jasný. Musí zemřít a musí se tak stát nejpozději do úplňku. Daini se napila červeného vína a zahleděla se do mapy. Chabé světlo svíček na pergamenu roztančilo několik stínů. Zažloutlé listy zašustily a svíčka

A tak jsem přišla o francouzštinu. Učila jsem jednu malou holčičku, jmenovala se Bára, bylo jí deset a musím říct, že jsem si jí opravdu oblíbila. Byla sice hrozný nervák, ještě větší než já, při hodině strhávala nálepky z tužek a snažila se být nejlepší, ale stejně... Byla milá. I její sestřička a rodiče. Chodila jsem k nim ráda, i když to bylo docela daleko. A snažila jsem se, aby z mých hodin

Elfové přijali Lyandalé velice vlídně a přátelsky. Našla si práci v alchymistické laboratoři, připravovala masti a elixíry a ve volných chvilkách se věnovala výzkumu neznámých rostlin. Pohladila hřbet staré knihy. Pokaždé když se jí dotkla, měla pocit, jako by se její tmavohnědé kožené desky rozzářily a tři rudé růže na obálce získaly něco z ranní krásy květů. Byly v ní

Ať už se o démonech říká cokoliv, černokněžníka, který se jim ubrání a porazí je v souboji, respektují, pomáhají mu a vůbec k němu chovají city tak ušlechtilé, že pro nezasvěceného by bylo vyprávění o oddanosti démonů jen jakousi neuvěřitelnou pohádkou z dávných věků. I o síle černokněžníků kolují různé legendy a mýty. Jistě je spousta čarodějů, kterým se nezkrotná

Konečně!

Konečně nastal ten dlouho vyhlížený den a dne 19.9.2011 jsem se nastěhovala do pokoje 1514B. Máme extra předsíň, velkou ledničku, mám sama pro sebe velikou skříň, skříňku a dvě poličky, o úložném prostoru pod postelí nemluvě. Po předchozích obyvatelích nám tady zůstal asi pětimetrový síťák (lucky me!!!) a malý zvoneček zavěšený na zářivce.

Ze spolubydlících jsem zatím potkala

Před několika dny jsem konečně zjistila, jak se jmenuje písnička, kterou jsem tolikrát slyšela a jejíž jméno se mi nikdy předtím nepodařilo zjistit.

Where the wild roses grow je trochu morbidní písnička, která vypráví o dívce jménem Elisa Day, jíž říkali Wild Rose. Zamilovala se do neznámého muže a ten ji na třetí schůzce zabil. Doufám, že tohle není aplikace teorie třetího rande v praxi...:-)

www.youtube.com/watch
 

 V neděli jsem změnila své souřadnice a nacházím se o něco severozápadněji a jsem v Litvínově u sestřenky Daniely. Už jsem nějakou změnu potřebovala. Je tu hezky. O rozruch se nám tu stará Míša, malý, téměř pětiletý prevít s kouzelným úsměvem, který nenechá nikoho na chvíli v klidu. Ale mám ho ráda, šmejdíka. Když jsem tady byla předloni a bylo mi smutno, tak mi přišel dát pusu a přitulit

Navlhlý zápach se vznášel nad močálem. Mezi stébly rákosu se válely cáry líné mlhy. Pomalu se převalovaly v těch málo paprscích, které se prodraly přes šedavá mračna. Irśai pomalu našlapovala na rozbředlou půdu bažin, sledovala stopy hraběnky Jeanette, která opatrně hledala cestu za čarodějnicí. Ta moudrá žena prý zbaví Irśai věčné únavy, která

Tichý vítr šeptal nočním lesem. Rozechvíval listy stromů, které šustily jako stránky starých knih. Všichni již spali, Irśai s Jeanette kolem dohasínajícího ohniště, Divoká elfka a Podivná spaly na stromě a pod nimi oddychoval vlk, který sledoval Divokou elfku. Kdyby Irśai spala jen o něco lehčím spánkem, všimla by si malého

WoW je moje nejoblíbenější počítačová hra a dnes jsem se opravdu skoro rozčílila nad neschopností některých individuí objektivně zhodnotit situaci. Nejdřív ale trochu chlubení:-)

Úvodem se pochlubím se svým uměním. S kamarádkou jsme vymýšlely blbosti a vymyslely jsme kávový koláč. Takže jsme se obě pustily do pečení. Do koláčového těsta jsem dala 200 g čokolády na vaření a instantní kafe,