Perpetuum mobile existuje. Kdybyste to náhodou nevěděli. Kdybyste náhodou nebyli tak osvícení jako moje drahá mať. Nedávno mi poslala článek, který byl směsí bezectného znásilňování fyziky a konspiračních teorií. No, a drahá mať se svým přítelem pojali podezření, že by bylo mít fajné mít doma takovou malou krabičku, v které bude supravodivá cívka (za pokojové teploty), a ta jim bude vyrábět energii.

Třikrát sláva Sion Sonovi!

Za tak úžasnou záležitost, jakou je Ai no mukidashi - Love Exposure, by jeho jméno mělo být psáno na všechny zdi ve všech temných uličkách... Ani jedna z 237 minut filmu není zbytečná. Když jsem tenhle film viděla poprvé, nejdřív jsem byla lehce zděšena, neboť čtyřhodinový film jsem ještě nikdy předtím neviděla, ale když se objevily závěrečné titulky, jenom jsem

Irśai se s neskrývanou nechutí připojila ke skupině a vydali se k řece. Vzduch byl stále vlhčí a zlověstnější a Irśai měla co dělat, aby se neroztřásla. Dorazili k propadlé místnosti. Cesta dolů byla snadná, nahoru to ovšem bylo horší. Jen co Irśai vyšplhala po provaze a stála zase na pevné zemi, začala sprostě nadávat na naražený zadek. O chvíli později se

V úterý jsem měla naprosto nejhorší hodinu. Malé smrádě L. učím angličtinu a kytaru. Přišla jsem plna elánu a nadšení, že jej naučím něco nového, jenže ten prevít začal vysírat stylem "tohle nesnáším, tohle je nuda" etc.

No dobře. Snažila jsem se trochu pozměnit styl výuky, nicméně marně. Smrádě nebaví zřejmě nic. Smrádě je přesně ten typ, který si bude dělat legraci ze spolužáků,

Zúčastnila jsem se WoWsrazu. Po dlouhém rozmýšlení jsem se přece jenom odvážila navštívit pražské doupě ČVUŤáků a podívat se, jak vypadají koleje Strahov. Tedy přesněji jak vypadají zvenku, zevnitř jsem prozkoumala akorát klub 011. Lidi, které jsem tam objevila, vypadali docela mile. Škoda jen, že jsem musela zmizet před půlnocí...

Nicméně cesta zpět do mého doupěte stála za to. Byla tma

Tři dobrodruzi tedy pokračovali v hledání cesty na povrch. Corwin si vzpomněl, že při svém bloumání jeskyněmi objevil zbrojnici, vydali se tedy tam. Hůř už být nemůže, myslela si Irśai. Její zachmuřený výraz však na chvíli přešel v lehký úsměv, když si v rohu zatuchle vlhké místnosti všimla lesknoucího se ostří scimitaru. Vzala jej do ruky a zkusmo máchla vzduchem.

Písek. Písek... Irśai by si nikdy nepomyslela, že bude nesnášet něco takového nicotného. Něco tak nenápadného, něco takového, co v sobě nemělo ani trochu vody, a něco tak zbytečného, že to nešlo zapálit. A teď ji písek pohřbí. Dočista. Anebo ne... Písek se kupil pod otvory a zdálo se, že když počkají dostatečně dlouho, bude jej dostatek, aby mohly vylézt

Celou noc se Irśai zdálo o jejím novém kamarádovi. Přemýšlela, kdy zase bude sama, aby mohla založit pořádnou vatru. Představovala si, co se stane, když bude oheň větší než ona a nemohla se toho snu nabažit. Ze spánku se konečně po dlouhé době usmívala, a když se ráno probudila, ani neproklela navlhlou zem, na které spala.

Posnídaly a vydaly se opět

Vydaly se na cestu směrem, kterým jim čarodějnice ukázala. Cesta byla dlouhá a nudná, a tak si raději Irśai představovala, že hraje na flétnu. Jakmile totiž vytáhla flétnu doopravdy, hraběnka se na ní velice zle podívala. Ne že by se dívala jinak než obvykle, jenom zrovna dnes Irśai neměla náladu popichovat okolí. Po několika dnech putování lesem dorazily k vesnici...

V pátek jsem po čtyřech letech konečně viděla bandu lidí, s kterou jsem po základkovém pekle strávila čtyři krásné roky. Bylo nás asi devatenáct, skoro 70%, jak Jarda spočítal.

Jenže Kuželna v Malšovicích je pořádně zamaskovaná, cestou jsem se musela ptát asi tří lidí, kde to místo najdu. Ale stálo to za to. Mám skoro pocit, že jsem si se spoustou lidí popovídala víc než za celý gympl dohromady.

Fuck the world.

Really.

...

Člověk roztrhá v koupelně závěs na maličké kousky a rozhází je po celé koupelně a spolubydlící se může posrat.

Přišel si stěžovat, ať to uklidíme.

Včerejší paprsky se nedokázaly prokousat skrz tuhou šedošedou hradbu z mraků. Skoro pršelo. Konečně od minulého prosince mi taky byla jednou zima. Zima se do mě docela příjemně zakousla. Skoro jsem zapomněla, jaké to je mrznout... Asi bych už konečně měla přestat nosit letní boty a zkusit ochočit jedny z mých podzimních vražedných.
 

Proč většina lidí nadává na zimu? Mám svou teorii

Possible spoiler inside!

Dnes večer jsem si zpříjemnila několikátým shlédnutím Iluzionisty, půvabným a zajímavým to filmem.

Edward je synem truhláře, Sophie je zase vysoce postavenou šlechtičnou.

V pondělí jsem měla svou první hodinu japonštiny. Musela jsem tedy nejdřív na FF UK v Celetné, kde sídlí filosofové, navíc jsem se musela dvakrát ptát vrátné, kde je tajemná učebna 049, načež mě tam zavedla. Bylo nás asi dvacet, po chvíli se dostavila taková malá paní, která vypadala jako postava z anime, s velkýma očima a japonským úsměvem, i když evidentně Japonka nebyla.

Hai!

A

A jak včerejší večer pokračoval, dostavila se i sestra s přáteli a pustili jsme si Monty Python's Meaning of Life!

Kdyby někdo neznal Monty Pythony, tak je to naprosto čirá esence cynismu, černého humoru a všech

Včera jsem po x-té viděla Posledního Samuraje. Může to být jak chce neoriginální příběh, ať jsou dialogy klišé třeba stokrát, přece jenom mě ten film uchvátil.

Možná to je japonštinou, snad je to hudbou Hanse Zimmera

Dneska jsem se probudila. A kupodivu jsem i vstala.

A našla jsem tuhle holku - www.trgala.com/mov0001.swf, sice teda záběr na jdoucí holku zezadu už je trochu klišé, ale tahle je opravdu dobrá...

Spoiler inside!

Ať žijí filmy v HD kvalitě a naše kolejní síť!

Equilibrium přináší příběh z ne příliš vzdálené budoucnosti, kdy je lidská společnost docela paf z třetí světové války. Politické špičky usoudí, že čtvrtá světová válka by mohla být pro lidskou rasu smrtelnou záležitostí, tak zavedou restriktivní opatření - zakážou veškeré umění a vůbec všechno, co by

První ranní paprsky nemilosrdně rozpalují krajinu, opírají se do listů olivovníků a bojují se statečnými stromy o každou kapku vody. Spravedlivě mučí každou živou bytost a vypalují do vyprahlé hlíny historii ostrova tisíce slunečných dní. Historii Kréty. Kdesi v olivovém háji ve stínu prastarých stromů první cikády budí malý uzlík s černými vlasy. Nic si nepamatuje.