To jsem já!

... hudby si upravte!

A taky mám pokaždé hrozný problém vymyslet kreativní a neotřelý nadpis článku. Ale tohle je dobré.

Jo. Úplně nejvíc ze všech sloves.

A tak se stalo, že je jedenáctý prosincový večer. Ne že by na tom pořadí nějak extra záleželo. Ale jedenáct je jedno z mých relativně oblíbených čísel. Myslím, že jedenáctka se vyskytuje i na tubusu mého magisterského diplomu.

Umírám!

O víkendu jsem byla na velice zvláštní oslavě. Setkala jsem se s mnoha příbuznými, o jejichž existenci jsem neměla nejmenší tušení. Totiž s některými strýci, tetami, sestřenicemi a bratranci (proč to nemůže mít čeština zařízené jako španělština a nestačí napsat tíos y primos?) z mamčiny strany při příležitosti padesátin jednoho ze strýců.

Je tma, jen monitor září. Modrobílé světlo se sotva znatelným hučením zalévá celou místnost.

Chci se s vámi dnes podělit o další ze svých zážitků z Prahy. Byl to snad pokus o sblížení? Či o něco jiného? No, nevím, to asi zůstane navždy tajemstvím.

Autistenbande byla v Krkonoších, huehuehuehue!