A tohle bude na nějakou dobu (doufám, že ne na příliš dlouhou) poslední příběh o Irśai. Tak. Dobrou noc všem!

V tomto díle opět nedojde k žádnému sadistickému mučení Irśai, za což ó velikému a jedinému PJ děkuji :-)

Dnes jsem si udělala trochu času na mou milou Irśai. Už by to chtělo zase nějakou další Dračákovou seanci, abych měla o čem psát!

Irśai, Jeanette, Corwin a Igor dorazili konečně do vesnice. Vůně linoucí se ze stavení dávala tušit, že za dveřmi se nachází něco podobně kouzelného, jako je hostinec. Igor se opřel do těžkých dveří zdobených kováním a ty s nepatrným skřípěním povolily. Uvnitř bylo několik stolů ze světlého dřeva, na deskách byly kruhy od korbelů, po jejichž stěnách už léta

Irśai se vznášela nocí a užívala si jemný vítr, kterým proplouvala. Cítila se lehce jako pírko, jediná věc, po které v ten okamžik toužila, byl alespoň malý plamínek. Letěla dál a sledovala krajinu pod sebou. Po chvíli plachtění v tichu se pod nimi objevily planoucí městské hradby, v ulicích hořícího města Irśai rozeznávala jednotlivé postavy a mimo jiného

Jak Irśai pomalu usínala, svět postupně modral a ztrácel stíny. Najednou se ocitla na známém místě, odhrnula těžký tmavofialový závěs a pohlédla do vysokého zrcadla. Dotkla se studené hladké plochy a přejela prsty po tváři malého děvčátka, které na ni ze zrcadla koukalo. Dlouhé vlasy měla ve dvou copech, a když pohlédla do svých očí, dočista ji pohltil duch dávných let. Přiběhla

Vojáci Irśai, Jeanette a Igora vedli táborem. Všude kolem nich pobíhali vojáci, přikládali na ohně, přenášeli zbraně, a když je spatřili, předstírali, že je nevidí. Irśai měla neblahý pocit, že považovat tyhle lidi za přátelská stvoření nebyl zrovna nejlepší nápad, co kdy dostala. Nenápadně si upravila vlasy, aby si při náhodném pohybu nikdo nevšimnul jejích uší a rozhlédla

Irśai znuděně popocházela po domku a rýpala do všeho scimitarem. Hledala všechno, co by mohlo nějak slušně hořet, až se zastavila znovu před skříní. Nůše z proutí. To by šlo. Jeanette se na ni podívala a usmála se.

"Nechceš si ji vzít na svoje dítě?"

"Ne proč? Přece půjde samo, ne?"

"Irśai,

Rozloučili se s medvědy a se sluncem v zádech se vydali dál, představovali si, jaké poklady se asi skrývají v chajdě mocné čarodějnice. Irśai si cestu užívala, konečně se nemusela ohlížet, jestli za ní neteče voda. Čerstvý vítr rozehnal šedobílé mraky a obloha byla krásně modrá. Všechny obklopovala dobrá nálada, když vtom se Irśai s Jeanette propadly do

Zahřmělo se. Irśai se s prudkým vydechnutím posadila a rozhlédla se. S ulehčením shledala, že je v suchu, a rozhlédla se po skromné místnosti. V jednom rohu spal Corwin a v druhém tiše oddychoval Igor, jak si jej matně pamatovala z večera. Corwin se probudil a prohlížel si spícího muže. Opatrně se dotknul jeho zmačkané šedé kápě a prošacoval