Ještě nikdy jsem neměla ze žádné knížky tak rozporuplné pocity jako z téhle. Byl to vánoční dárek a hrozně jsem se těšila, až dočtu předešlou knížku a budu se moct vrhnout na další.

Ke knížkám, které píšou moji kamarádi, přistupuju speciálním způsobem. Přeci jen když mám číst dílo od někoho, jemuž jsme s jinou paní spisovatelkou v rámci jedné malé hry schovaly klíče a pak jsme se schovávaly za dveřmi (zdravím!), je to něco úplně jiného, než když si prostě jen koupím nějakou náhodnou knížku, která mě zaujme třeba hezkou obálkou nebo zajímavým názvem. Beru to, jako bych lezla danému člověku do pokoje a podvědomě si vážím toho, že "je mi dovoleno" tu knížku číst, i když v onom "je mi dovoleno" se dost často skrývá prostě to, že zajdu do Luxoru a tu knížku si jednoduše koupím.

Možná jste zaznamenali, že se mi do rukou dostaly knížky Na hraně temnoty a Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Pocházejí ze světa Nathaniela Wonderful a Theodory Stonewall a bystrý (nebo poučený) čtenář ve druhé z nich rozpozná vliv Dračího doupěte (nebo DnD). Já jsem bystrý čtenář. Mně to neuniklo.

Nevyzpytatelné jsou cesty osudu, aby bylo jasno, když už titulek článku není dlouhým názvům nakloněn.

Celým jménem se knížka jmenuje Ztracen v čase: Na hraně temnoty.

Nemusíte si tuhle knížku kupovat. A když si ji koupíte, ani otevírat ji nemusíte. Můžete... ale nemusíte. Nicméně by to byla chyba.

Možná tomu nebudete věřit, ale podařilo se mi přečíst knížku. Celou. Můj mozek nějakým záhadným, kouzelným a zcela nepochopitelným způsobem na chvíli přestal protestovat a říkat věci jako: "Hej, to bolí, doval víno, mně se nechce." Takže nastala zcela jedinečná situace, že si pamatuju zároveň začátek i konec knížky, a dokonce i to, co k tomu chci napsat. A výjimečně to zkusím i bez spoilerů, kdybyste si náhodou taky chtěli zpříjemnit dlouhé zimní večery.

Tak. Dočteno. Že tohle nebude odpočinková nenáročná literatura, mi bylo jasné už ze samotného námětu - Charlieho Gordona pomocí operace a hormonálních injekcí vytáhnou z mentální retardace až k výšinám geniality. On pak postup, který mu změnil život, zkoumá pomocí svého nově nabytého intelektu a geniální laboratorní myši Algernon, která stejně jako on zákrok podstoupila. Algernon však začne vykazovat známky mentální degradace, a tak Charlie stojí před nelehkými otázkami. Bude se i u něj jednat o dočasný efekt a co to pro něj znamená?

Spoiler alert!

V lednu se mi dostala do ruky knížka, na kterou jsem se dlouho těšila. A to knížka Maličkost pro premiéra a jiné povídky od Míši, s kterou si vyměňujeme dlouhé i kratší texty už několik let. Spoustu povídek jsem tak už alespoň v nějaké podobě znala z dřívějška, některé pozapomněla a mohla jsem se s nimi znovu seznámit. Tak knížku v krátkosti představím i vám, a abyste si ji mohli užít, bude to tentokrát bez spoilerů.

Tohle bude v mých zápiscích asi poměrně ojedinělý vstup, protože podobnou literaturu nevyhledávám a knížky jsem si přečetla jen proto, že byly relativně útlé, poslal mi je Mow a říkala jsem si, že když je autor matfyzák, nemůže být přece takové hovado, do kterého se stylizuje. No, je načase zbavit se předsudků o matfyzácích. I matfyzák, damas y caballeros, může být frustrovaný magor, který si svá bebí hojí psaním literatury pochybné kvality.