Na naší matfyzácké francouzštině existuje velice příjemná zápočtová povinnost, a to napsat pohádku. A jelikož se Jean Jacques tvářil velice zoufale, když si minule přečetl mé trochu depresivnější dílko, rozhodla jsem se napsat něco optimistického.

Dnes jsem napsala pohádku pro všechny ajťáky, které znám, i pro ty, co neznám. Enjoy :-)

Tahle povídka, i když k tomu označení povídka může vést, nemá žádný děj, tak ho v tom prosím nehledejte. Je to výplod mé fantasie inspirovaný taťkovým bytem a jistým množstvím látek rostlinného původu, zejména potom vína Pálava...

První ranní paprsky nemilosrdně rozpalují krajinu, opírají se do listů olivovníků a bojují se statečnými stromy o každou kapku vody. Spravedlivě mučí každou živou bytost a vypalují do vyprahlé hlíny historii ostrova tisíce slunečných dní. Historii Kréty. Kdesi v olivovém háji ve stínu prastarých stromů první cikády budí malý uzlík s černými vlasy. Nic si nepamatuje.

Dneska jsem napsala povídku Anděl a rytíř, obrázky jsem zcizila ze serveru deviantart.com a přeji příjemné počtení...

Sluneční paprsky se jemně dotýkaly zlatých vlasů. A ony stříbrozlaté nitě ležely nehybně rozprostřeny v jasně zelené

Tato povídka je inspirována starou japonskou legendou o Zajíci na Měsíci...

Věčnost je krutá. Bez začátku a bez konce. Na tu malou zemi se díval rád. Několik nepatrných ostrovů v oceánu, které vypadaly jako slzy samotných bohů. Noc co noc bloudil oblohou, shlížel na svět pod sebou, stejně ale pokaždé zakotvil pohledem v té malé ostrovní zemičce.

Při procházení disku jsem zase něco objevila. Pohádka vznikla asi před rokem...

Svěží mořský vánek si laškovně pohrává s jejími vlasy a odtrhává sladká slova od jejích úst. Krásná, přenádherná Lorelei... Vítr se nejprve roztančí po mořské hladině, pohladí ji a po blankytně modré ploše se rozeběhnou stovky malých vlnek, potom jemný poryv pohladí její tvář a v dálce se proplete se slunečními

Abych také vzbudila alespoň letmý dojem, že jsem naprosto normální, že mi ze zkoušek nehrabe, tak jsem se rozhodla zveřejnit jeden z mých zápočtových úkolů na francouzštinu. I když... Po přečtení ten dojem mého psychického zdraví asi rychle zmizí, ale co už...:-)

Na žádost mé drahé sorelliny vkládám povídku jménem Figurka. Není tam ani kapka krve, ale psala jsem to přesto já. Kdysi dávno...

Narodil jsem se a viděl tmu. A cítil dřevo. Občas jsem do něčeho narazil. Slyšel jsem hlasy. Jednoho dne mě probudilo prudké světlo. Čísi ruka mě vytáhla ven a postavila mezi spoustu krásných věcí. Dostal jsem vlastní cedulku:

Prohledávala jsem disk a našla jsem něco dalšího, o čem si myslím, že by se dalo zveřejnit. So hier ist es...

Navlhlý vzduch se mísil se sálajícím teplem a tvořil v jeskynním komplexu příjemnou atmosféru. Kirai seděla znuděně na ochozu a pozorovala dění pod sebou. Z malých kamenných buněk se ozývaly výkřiky