Hezkou popůlnoc! Dnes jsem stvořila povídku, ke které mě velice volně inspiroval jeden opravdu zajímavý člověk z trutnovských Dračích slavností, přesněji tedy jeho dílo. Vyprávěl, že píše všechno ručně, což mě fascinovalo. Zvlášť když jsem si potom představila deset normostran hustě popsaných mým doktorským prasopisem, kvůli kterému jsem občas byla i zavřená po škole.

No, a jeho povídka byla o člověku, který způsobil dopravní nehodu a byl za to odsouzen na doživotí. Ve vězení ho týrali a dělali na něm různé psychologické pokusy, až nakonec zjistili, že s ním nehnou, a pustili ho. Když jsem si po zapálení trutnovského kostela (ano, opravdu jsem v Trutnově zapálila kostel, ale o tom se rozepíšu někdy později) v hotelu Patria onu povídku četla, cosi mě osvítilo. A tady to je. Jenom doufám, že se na povídce příliš neprojeví pozdní hodina vzniku...

Včera a dneska jsem měla tvořivou náladu, tak jsem se rozhodla, že napíšu zase nějakou jednorázovou povídku. Tak doufám, že se vám můj psychologický kousek bude líbit a že vám zpříjemní den minimálně tak, jako zpříjemnilo jeho tvoření den mně.

Myslím to vážně. Ani si nedovedete představit, co způsobíte pokaždé, když nějakou knihu otevřete... Aneb užijte si mou nejnovější povídku.

Po delší pauze v mém psaní si teď můžete užít mou povídku Šváb a drak. Dílko je to zábavné a dobře to dopadne. To abych aspoň trochu vykradla Cimrmany...

Na naší matfyzácké francouzštině existuje velice příjemná zápočtová povinnost, a to napsat pohádku. A jelikož se Jean Jacques tvářil velice zoufale, když si minule přečetl mé trochu depresivnější dílko, rozhodla jsem se napsat něco optimistického.

Dnes jsem napsala pohádku pro všechny ajťáky, které znám, i pro ty, co neznám. Enjoy :-)

Tahle povídka, i když k tomu označení povídka může vést, nemá žádný děj, tak ho v tom prosím nehledejte. Je to výplod mé fantasie inspirovaný taťkovým bytem a jistým množstvím látek rostlinného původu, zejména potom vína Pálava...

První ranní paprsky nemilosrdně rozpalují krajinu, opírají se do listů olivovníků a bojují se statečnými stromy o každou kapku vody. Spravedlivě mučí každou živou bytost a vypalují do vyprahlé hlíny historii ostrova tisíce slunečných dní. Historii Kréty. Kdesi v olivovém háji ve stínu prastarých stromů první cikády budí malý uzlík s černými vlasy. Nic si nepamatuje.

Dneska jsem napsala povídku Anděl a rytíř, obrázky jsem zcizila ze serveru deviantart.com a přeji příjemné počtení...

Sluneční paprsky se jemně dotýkaly zlatých vlasů. A ony stříbrozlaté nitě ležely nehybně rozprostřeny v jasně zelené