Ereandil dnes slaví třicáté narozeniny.

Rozhodla jsem se, že rozšířím osvětu a dám dohromady seznam naprosto nutných věcí, které každý správný chovatel drobných humanoidů musí mít. Když už jste mi neskočili na ten můj aprílový vtípek. Nicméně mě potěšilo, že ve mě máte takovou důvěru a myslíte si, že bych to zvládla.

No... Tak jsem si říkala, že další dětičky už nechci, že už to stačilo, že mám dvě za cenu jednoho a už se nikdy nebudu muset vypravit do porodnice.

Naprosto běžným, takřka každodenním problémem každého vegana, jak by mohli někteří zde přítomní potvrdit, je neustálá hrozba uvíznutí na pustém ostrově, kde není k jídlu nic jiného než krávy, psi a děti. Samotnou mě to potká minimálně třikrát do týdne, a to byste nevěřili, jak těžké je se v takovém případě rozhodnout, koho začnete pojídat jako prvního! Já to vždy řeším tak, že své spolubydlící začnu požírat od nejmasožravějšího k tomu nejbýložravějšímu, případně od potenciálně nejnebezpečnějšího k nejméně nebezpečnému, ale tohle je na zvážení každého, protože třeba děti prý chutnají jako ryby, takže to by taky stálo za zvážení.

Impératrice to tady hezky rozjela s takovými inspirativními články, tak jsem si řekla, že jelikož dětičky spí, taky se pokusím něco podobného spatlat. Viki si totiž včera zapnula televizi, a než jsem ji stihla zase vypnout, zaslechla jsem asi tak dvě minuty Výměny manželek, což bylo velmi výživné.

Zdá se mi, že zde prořídly reporty o dvojčatech, a to je chyba! A jelikož miláčkové právě spí, rozhodla jsem se tuto hanebnost napravit a sepsat několik vtipných historek. Nebo aspoň historek, které by někomu hodně opilému mohly připadat vtipné. Whatever. Smiřte se s tím, že jakožto matka své děti považuj za velmi vtipné a veskrze dokonalé bytosti.

Prahu mám ráda. Vlastně jsem si ji oblíbila hlavně v okamžiku, kdy jsem se odstěhovala z kolejí. Teď se tam akorát vždycky ráda vracím a užívám si všechny ty pražské vymoženosti jako kouzlo pouličního osvětlení nebo multikulti davu.

Jelikož je tenhle blog svázaný s mou reálnou existencí v hmotném světě víc, než by bylo občas záhodno, rozhodla jsem se založit si vedle elfího deníku také deník tajný.

Jelikož jsem vědec a jsem na rodičovské dovolené, občas mě přepadnou touhy filosofovat a rozvíjet různé teorie. Občas totiž neuváženě rozkliknu nějaký článek, který bych v zájmu vlastního zdraví duševního i tělesného číst vůbec neměla, a začnu přemítat, jaké by to bylo, kdyby všichni na světě byli inteligentní a uměli pracovat s daty a zdroji.