Od tohoto okamžiku máme jiného Pána jeskyně. Sahni přenechal jeskynní žezlo Jirkovi a tak nám zmizeli elfové... (Irśai zamáčkne slzu)

Irśai se zrovna zabývala podpalováním zvláště odolného stébla trávy, když odnikud s žuchnutím dopadl na zem gnom. Nebo spíš plátová zbroj gnomí velikosti, která pravděpodobně obsahovala malého kněze. Irśai hekající a řinčící hromadu přejela

Je mi divně. A lehce blbě. Teď už by se to ale na rozdíl od mojí paranoidní fantazie dalo svést na vedro. Kdo si vezme ten podivný kus mojí fantazie, tomu dám krabici lokoumu. To je sladkost, kterou Turci nazývají turecká pochoutka a Řekové zase řecká...

Ale stala se nevídaná a nečekaná věc – když už jsem byla skoro rozhodnutá jít požádat o změnu

Velitel elfů celou skupinu mlčky vybídnul, aby vstali a následovali jej. Irśai se zmateně ohlédla po ostatních, když ale viděla, že nijak neprotestují, rozhodla se nevybočovat a beze slova kráčela setmělým lesem v šlépějích temného elfa. Došli až k ohromné kouli, která se v záři hvězd zlatavě leskla. Irśai najednou všechno došlo, vzpomněla si na útržky rozhovorů

S ranním sluncem v zádech jsme se vypravili k památníku jakéhosi státníka a vojáka. Voják prý během boje viděl, jak se zlomila vlajka, tak neváhal, vzal ulomenou vlajku a sám ji držel v boji. Když nepřítel viděl, s jakou odhodlaností a oddaností drží státní symbol, dal zastavit palbu. Oba dva památníky byly v krásné zahradě, pravděpodobně církevní,

Temnota. Nekonečná temnota, nic jiného než neproniknutelná tma. Černočerná noc, jen nadechnout se je těžké, přetěžké. Irśai sleduje své bílé ruce, které svítí do temnoty, strach z neznáma a úzkost ji svazují, každý další krok ji stojí tolik sil, že se sebemenším zvednutím nohy se jí chce padnout do temně šedého písku a zemřít. V dálce vidí nepatrný záblesk, snad

Houpání lodi a skřípání lanoví. Vlny narážející do boku lodi. Irśai pomalu otevřela oči v naději, že se probudí na pevné zemi, prudké škubnutí plavidla ji však rychle vrátilo do reality. Zavrčela a vypotácela se z kajuty. Všude cítila ten pronikavě vlhký zápach, ze vzduchu, ze dřeva, dokonce i ze svých vlasů... Ledabyle odpověděla na pozdrav hraběnky a zkontrolovala

Vedro mi leze na mozek. Napadají mě (h)různé věci. Rozličné, řekla bych se vzpomínkou na Terryho Pratchetta. Nebo je to ode mne taky nehezké, svádět svoje vlastní nápady na sluníčko, které vlastně asi za nic nemůže.

Už dva dny fouká silný vítr ze severu, dneska jsem se probudila asi ve čtyři hodiny a už jsem neusnula. Tak jsem koukala na hvězdy a čekala na východ slunce. Dokonce jsem viděla

Dnes jsme opět u bazénu, krétské slunce do nás pálí svou středozemní náladou a nebe je bez jediného mráčku. Prý tu skoro nikdy neprší, minulou noc se mi ale zdálo o tom, že se celá zdejší obloha zatáhla a spustila se bouře. Dneska se mi zdálo, že jsem krmila kamarádce užovku, chtěla jsem jí dát myš, ale ta potvora hadí mě rafla do prstu, tak jsem jí musela setřást, aby pak spořádala tu bílou myšku.

A je to. V něděli jsem poprvé letěla letadlem. Ve 22:30 se od země odlepil Airbus A320 a odnesl nás na Krétu na letiště v Plakiasu. I když jsem nejdřív byla lehce rozladěná ze zpoždění letu (říkala jsem si, že letadla by vzhledem ke všem bezpečnostním opatřením neměla trpět půlhodinovým zpožděním), tak jsem si let docela užila. Hlavně stoupání, klesání, zatáčky a miniaturní turbulence. Ale bylo

Včera dopoledne jsem udělala opět svůj luxusní dechberoucí koláč. Říkám mu Nebe pro citróny a jeho životnost se pohybuje kolem jednoho dne. Pravděpodobně mám talent k pečení. Což je dobré vědět. Pod hladinou těsta, které je úplně obyčejným těstem, se nachází nastrouhaná citronová kůra a rozinky, navrchu jsou poházené kousky hrušek a červených grepů, celé je to pečené a moooc dobré:-)

Sledovala

Druhá část příběhů našich hrdinů, kteří se již před nějakým časem jakýmsi záhadným způsobem ocitli v husitské Praze. 

Dalšího dne Irśai opět probudilo známé houpání, snědla tedy skromnou snídani, už jen tak ze zvyku zanadávala na vodu a na sušené ryby a vytáhla opět flétnu, aby potěšila zbytek posádky. Sotva dohrála svou oblíbenou

Založeno na pravdivých událostech naší dejvické dračákové party. Při hraní tohoto příběhu nebylo zapáleno žádné město, zvíře, kuře ani stavení. Obrázky jsou poctivě ukradeny ze serveru deviantart.com. Zasvěcení mi doufám odpustí chronologicko-geografické nepřesnosti:-)

Smrákalo se. Tma se zvolna vkrádala do lesů jako smečka hladových

Prázdniny pokračují krásně, stejně jako luxusně začaly. Dnes jsem se vrátila z Prahy a mám zase pár dní na lenošení s kytarou, knížkami a němčinou. Voda byla taky super:

1. den 12.7.2011

Hned z kraje výpravy jsem způsobila menší zmatek, když jsem Marušce tvrdila, že máme být v 11:05 v Pardubicích. Což pravda nebyla, naštěstí. Seznámila jsem se s Damiánem, mým háčkem/kormidelníkem,

Dvě sklenky vína udělaly své. Nebylo to ledajaké víno. Bylo to maďarské víno. Dnes se vrátil náš drahý tatínek z výletu do Maďarska. On to vlastně nebyl tak úplně výlet do Maďarska, byla to výprava do Rakouska, nicméně poté, co se ukázalo, že v rakouských Alpách sněží, odebrala se celá dvoučlenná výprava směrem do Maďarska. A tak jsem dostala jakousi dárkovou předehru ke státnicím - luxusní tříputňové

Tuto japonskou legendu jsem převzala z www.ojaponsku.cz/abe-no-seimei-japonsky-merlin-406/

Před mnoha stoletími žila v provincii Izumo mladá Inařina liška. Její srst byla bílá jako sníh a z jejích očí čišela vlídnost a moudrost. Tato liška byla oblíbená v celém kraji. Lidé byli rádi, když jemně zaklepala ocasem

Es ist Viertel nach acht. Es ist viertel neun. Konečně po tolika letech volné prázdniny a dostala jsem se k němčině, ke kytaře a k psaní sepisování povídek, které jsem až příliš dlouho nosila jen v hlavě.

Přišla jsem k tabulaturám na písničku Astor's Birthday Party od Daniela Lichta ze seriálu Dexter. Veliké díky maďarskému hochovi jménem Szabó Balázs!

www.youtube.com/watch

A

Tato povídka je inspirována starou japonskou legendou o Zajíci na Měsíci...

Věčnost je krutá. Bez začátku a bez konce. Na tu malou zemi se díval rád. Několik nepatrných ostrovů v oceánu, které vypadaly jako slzy samotných bohů. Noc co noc bloudil oblohou, shlížel na svět pod sebou, stejně ale pokaždé zakotvil pohledem v té malé ostrovní zemičce.

Při procházení disku jsem zase něco objevila. Pohádka vznikla asi před rokem...

Svěží mořský vánek si laškovně pohrává s jejími vlasy a odtrhává sladká slova od jejích úst. Krásná, přenádherná Lorelei... Vítr se nejprve roztančí po mořské hladině, pohladí ji a po blankytně modré ploše se rozeběhnou stovky malých vlnek, potom jemný poryv pohladí její tvář a v dálce se proplete se slunečními

Na stole ležící DVD mě inspirovalo k zařazení dalšího filmu do mého filmového oddělení.

Svět podle Prota je dílo Iana Softleyho. Hlavní roli Prota v něm hraje Kevin Spacey, což je velice sympatický pán, a Jeff Bridges, který ztvárnil postavu doktora Powella.

Jednoho krásného slunečného dne se Prot objeví na zemi a všem tvrdí, že pochází ze vzdálené planety K-Pax. Což o to, každý blázen

Bílo. Všude bílo. Nekonečná bílá pláň bez jediné linie, které bych se mohla zachytit. Kroky vytvářejí ozvěnu, zvuk letí a odráží se odnikud nikam. Shýbám se a prsty se dotýkám sněhově bílé země. Bílá se pod nehtem nepatrně rozestupuje a prostorem letí tenká černá linka. Větví se a prorůstá bílým nekonečnem jako zdivočelý břečťan. Zlehka přejedu několik linií a prostorem se

Já žiju! Poslední měsíc jsem se nevěnovala téměř ničemu jinému než učení, což se také nepěkně projevuje na mém zdraví, ale stálo to za to. Neb dne 23.6.2011 se z Ereandil Aleanath stala Bc. Ereandil Aleanath! 

Obhajoba bakalářky sice neproběhla podle plánu, mluvila jsem příšerně rychle, i když jsem si ten projev zkoušela dopředu, dokonce jsem si vymyslela i tón hlasu, kterým jsem chtěla