Vojáci Irśai, Jeanette a Igora vedli táborem. Všude kolem nich pobíhali vojáci, přikládali na ohně, přenášeli zbraně, a když je spatřili, předstírali, že je nevidí. Irśai měla neblahý pocit, že považovat tyhle lidi za přátelská stvoření nebyl zrovna nejlepší nápad, co kdy dostala. Nenápadně si upravila vlasy, aby si při náhodném pohybu nikdo nevšimnul jejích uší a rozhlédla

Irśai znuděně popocházela po domku a rýpala do všeho scimitarem. Hledala všechno, co by mohlo nějak slušně hořet, až se zastavila znovu před skříní. Nůše z proutí. To by šlo. Jeanette se na ni podívala a usmála se.

"Nechceš si ji vzít na svoje dítě?"

"Ne proč? Přece půjde samo, ne?"

"Irśai,

Shiraz je už skoro moje! Jsem první, koho napadlo si ji rezervovat, tak na nic nečekala. Až začne spolehlivě mordovat malá bezbranná myšátka, budu si ji moct odnést. A to chovatel nechtěl ani zálohu, mám ji zamluvenou jen na dobré slovo. Zajímavé je, že když někomu řeknu, že budu mít hada, ve spoustě případů se prají, jestli na to mám povolení. A to si potom připadám jako Malý Princ, když vykládal,

Japonská přídavná jména se dělí na pravá a nepravá.

Pravá přídavná jména mohou fungovat i jako slovesa, poznáme je podle toho, že končí na -i. Například ókii (velký), čísai (malý)... Pokud odtrhneme koncové -i a přidáme příponu kunai, získáme přídavné jméno opačného významu:

čísai - malý / čísakunai - nemalý

Partikule NO

Zapisuje se stejně, jako se čte - slabikou NO. Jejím umístěním za slovo z něj můžeme vytvořit přídavné jméno, případně přivlastňovací zájmeno. 

nihon no - japonský

wataši no - můj

denki no kaišain - zaměstnanec elektrárny

Další krásnou a praktickou věcí na japonštině jsou předpony KO, SO, A a DO. Pomocí nich můžeme rozlišit prostor (KO, SO, A), případně vytvořit tázací zájmeno (DO).

Předpona KO-

Touto předponou vyjádříme prostor blízko mluvčího nebo prostě jenom používáme jako toto, tenhle.

Koko wa wataši no uči desu - Toto je můj dům

Chci hada. Korálovku. Shiraz. Už o tom přemýšlím delší dobu a včera jsem se konečně rozhodla. Řekla jsem si, že se na to vyspím a uvidím, jestli mi to dneska bude připadat jako dobrý nápad, a ono ano!

Pořídit si hada mi připadá mnohem zodpovědnější než kupovat kočku, protože bych si ji nemohla vzít bez čistého svědomí. Existuje totiž nenulová a docela velká pravděpodobnost, že bych se jí

Rozloučili se s medvědy a se sluncem v zádech se vydali dál, představovali si, jaké poklady se asi skrývají v chajdě mocné čarodějnice. Irśai si cestu užívala, konečně se nemusela ohlížet, jestli za ní neteče voda. Čerstvý vítr rozehnal šedobílé mraky a obloha byla krásně modrá. Všechny obklopovala dobrá nálada, když vtom se Irśai s Jeanette propadly do

Promoce! Ode dneška konečně můžu začít používat svůj titul Bc. Ať si každý říká, co chce, promoce je pro mě nepostradatelný rituál, který svým způsobem všechno potvrzuje a všechno je hned skutečnější... A Bc. není vůbec žádný lame titul, aspoň na matfyzu ne. Stálo mě to hodně nervů, úsilí a odhodlání. Musím se přiznat, že jsem v jednom okamžiku vážně zvažovala útěk z matfyzu (kdyby si náhodou někdo

Pondělní odpoledne je pro tento semestr synonymem pro matfyzácké pivo. V K4 nebo na Kovárně. V K4 mají lepší pivo, i když se tam v pondělí konají různé koncerty, kvůli kterým si nemůžeme celou povídat. Ale co už. Dnes jsme se podezřelým způsobem dostali na koncert jakéhosi amerického folku, asi 400x během necelých deseti písniček řekli love, mother's love a I am bound to you, ale jinak to byla

Dragon Age 2 navazuje na předchozí vydání hry Dragon Age. Sice jsem dvojku ještě nedohrála, ale ta hudba mě prostě fascinuje. Být po mém, asi bych prohodila jejich pořadí, protože poté, co je vaše postava v jedničce hrdinou, který zachrání svět, tak už nějaké půtky mágů a templářů ztrácejí kouzlo...

Moje Esk dělá podivné věci!

Já žiju! Sice tomu sama moc nevěřím, ale je tomu tak. Přežila jsem návštěvu doma, nicméně si připadám, jako kdyby mě někdo rozložil na malé kousíčky a znovu splácal dohromady. A ne, znovuzrozená není to slovo, které hledám...

Dnes jsem stvořila další příběh o mé nejmilejší Ereandil. Není to RP legenda v pravém slova smyslu, navazuje (nevím, jak moc) volně na Čtyři hodiny ráno, která zase vychází z World of Real a Ochočení vlka. Každopádně přečtení povídky Čtyři hodiny ráno může pomoct rozptýlit případné nepochopení, ale obsahuje drobný spoiler téhle povídky :-)

Je

Konečně jsem se po třech týdnech ocitla v taťkově doupěti a měla jsem celé odpoledne čas na experimenty. Lehce jsem se včera inspirovala na internetu, nakoupila jsem potřebné suroviny a experimentování mohlo začít! Hmm... Perníkové koření... Chmmm... Polévkovou lžíci. Kecy. Poctivě jsem tam vysypala pytlík skořice a pytlík zázvoru, ať to nejsou žádné univerzální perníčky. Podobně (i když ne tak

Japonci používají tři znakové sady, resp. čtyři, pokud počítáme latinku. Kdysi dávno potřebovali nějaký způsob, jak zapisovat jazyk, přinesli tedy z Číny jejich znaky - kandži. Nicméně kandži se ukázaly být pro japonštinu velice nevhodným způsobem záznamu, tak postupným zjednodušováním vznikla hiragana a katakana.

Japonská gramatika se mi doposud nezdá nijak zákeřná. Číslo nezná, stejně jako se neohlíží na pád, rod nebo nějaké skloňování. Tyhle chybějící půvabnosti si vynahrazuje na partikulích - krátkých slůvcích, která upravují význam slov ve větě. Umisťují se za ono slovo, jehož postavení ovlivňují.

V některých případech se píší jinak, než se vyslovují, vzhledem k jejich

DESU, DA

Sloveso být je v japonštině (jako ostatně ve většině jiných jazyků) lehce nepravidelné. Nicméně nechápejte jeho nepravidelnost ve smyslu indoevropských jazyků, má svě japonské zvláštnosti. Jeho základní forma je DESU, případně DA, pokud se rozhodneme mluvit důvěrněji. Jako všechna slovesa v japonštině (aspoň co je mi známo

Náš bývalý Pán Jeskyně občas doprovázel naše příběhy písničkami této skupiny, za což jsem velice ráda. A hned si mám kromě Rammsteinů co pustit jakožto menší motivaci při učení němčiny :-)

www.youtube.com/watch

Und wenn die Nacht am tiefsten ist
wann werden wir uns dann

Mám ráda mlhu! Praha byla v mlze snad celý den a večer to bylo nejhezčí! Kolem páté jsem šla z francouzštiny a pohled do dáli mě vyloženě rozradostnil, nebylo vidět na deset metrů, od pusy mi šla pára a vůbec bylo krásně... Když jsem se teď vracela na kolej, nedařilo se mi ani rozeznat hranice kolejních budov navzdory mému dokonalému zraku. Prostě nádhera! Tak krásné počasí...!

A poměrně

Pokus o krátký přehled japonských předložek a jejich používání.

mae - před: Isu no mae ni cukue ga aru. - Před židlí je stůl.

soba - vedle: Wataši no soba ni neko ga iru. - Vedle mě je kočka.

uširo - za: Uči no uširo ni hana ga aru. - Za domem jsou květiny.

naka

Třetí a poslední den víkendového semináře. Pan doktor Kopecký měl opět jiného motýlka. Povídal nám o vědě na síti, o hodnocení vědců a o tom, jak přednášet. Dověděla jsem se několik zajímavých věcí:

"Vědci jsou tak chytří, že dokážou využít libovolné množství peněz."

"Vystupujte v odrbaném roláku, pokud si myslíte,

Zatím poslední díl o mé milované Ereandil. Jako většina mých povídek nevhodné pro příliš útlocitné povahy, které se těžce srovnávají s kapkou krve.

Vysoké šedivé budovy. Podezřelý hluk. Mrtvý vzduch a zardoušené stromy. Celé mi to tu připadá nepříjemně povědomé. Skřípění brzd. Udiveně se otáčím za zvukem a hledím do očí překvapeného

Ve světle zapadajícího slunce kráčela štíhlá postava. Jemně se usmívala, děsivě a krásně zároveň, v malém batůžku poklad, pro který přišla. Od podrážek sandálů odskakovaly drobné kamínky a dopadaly do trávy u cesty. Konečně vyřídí poslední nesplacený dluh. Dluží jim to, svým milovaným rodičům. Dluží to i sama sobě. S pocitem, který jí teď naplňoval, by snad došla do

Zase to udělala. Znovu. Seděla na židli a dívala se do klece. Na rameni ucítila jemné zašimrání. Otočila hlavu a malý pavouk uskočil před pramenem černých vlasů na hladkou látku kouzelnické róby. Pohladila jej prstem po zádech, načež odcupital do klece za kamarády. Koukali zvědavě na svou svačinku. Ta je s děsem v očích a smrtelně bílou pokožkou tváří pozorovala. Když

Loreena - díl druhý. Upozorňuji, že obsahuje sadistické části a zároveň prohlašuji, že já sama nemám žádné podobné touhy. Ostatně kdybych měla, stejně se k nim nepřiznám.

Seděla jsem na stromě u Ossidova domu a sledovala jej. Rosie mi běhala po rameni

Loreena byla kdysi dávno založena na serveru Czechdream jako černokněžnice. Existuje stále, ale kvůli duplicitě jmen jsem ji musela přejmenovat.

Ležela jsem na posteli a koukala do stropu. Měsíční světlo se dralo do pokoje, kde se odráželo od zrcadla.

Zatím poslední díl o mé černokněžnici, který je zároveň úvodem k případným dalším legendám o Luniel - level 30 night elf priest.

Vlahý větřík si pohrával s listovím a čechral vlasy Galathey. Pozorovala bratra, který

Příběh navazující na předchozí část legendy o Galathee. Lorien tuším nikdy nebyl založen jako herní charakter ve WoW...

Lorien spolu s ostatními přáteli z Řádu seděl pod skálou u hřbitova blízko Havraního kopce. Právě

Možná trochu naivní legenda o černokněžnici jménem Galathea - level 71 human warlock.

Byl tmavý večer, venku zuřila sněhová bouře a každou chvíli se vichřice opřela do oken stavení, která pod silou větru jen žalostně kvílela.

Další volné pokračování povídání o Ereandil... Nebrat moc vážně.

Kryla jsem se za kamennou zídkou a pozorovala nepřátele. Pevnost se jimi jen hemžila. Nade mnou svištěly šípy a zabodávaly se do mrtvých těl. Rozhodla jsem se opustit úkryt a ztratit se v lesích. Najednou se mi však podlomila kolena a sesunula jsem se k zemi. Ztratila

Volné pokračování World of Real, opět o mé oblíbené postavě - Ereandil, momentálně zanedbané Night Elf Hunter level 73...

Toulám se teď po lesích na severu. Aeni zabřezla a zmizela do hvozdu ke svojí staré smečce. Zdejší lesy jsou temné a stromy převážně jehličnaté. Kdykoliv jsem na kopci, můžu přehlédnout tmavozelený koberec korun stromů.

Rozhodla jsem se opublikovat své staré legendy k WoW postavám, na každý zajímavý čas nastavím jednu. World of Real je mojí první opravdovou povídkou z 15. 3. 2009, je to taky předloha k soutěžní povídce Čtyři hodiny ráno, kterou mi ti ignoranti z Fragmentu nedocenili...:-)

Probouzí mě zvonění budíku. Protivný zvuk se mi vplétá do snu jako

Mám za sebou další den víkendové přednášky Jak psát a přednášet o vědě. Ještě stále si myslím, že je to naprosto jedinečná přednáška a je to hlavně zásluhou pana doktora Kopeckého. Sice jsem se dověděla, že chaos na pracovním stole není úplně vhodným uspořádáním a asi bych se měla přestat vymlouvat, že inteligent zvládne chaos... Takže si asi v rámci kvalitnějšího studování uklidím. Možná.

Po

Konečně jsem se dočkala a budu ve škole skoro celý víkend! A toto prosím není sarkasmus, školy (dokonce i pekelná základka!) pro mě měly a mají večer a odpoledne zvláštní kouzlo, připadám si skoro magicky. Kdyby se mi to nedělo i dřív, svedla bych to na Pratchetta a jeho Neviditelnou univerzitu, ale v tomhle je Terry fakt nevinně...

Dokonce jsem po fajném kytarovém večeru, který se nějakým

Zahřmělo se. Irśai se s prudkým vydechnutím posadila a rozhlédla se. S ulehčením shledala, že je v suchu, a rozhlédla se po skromné místnosti. V jednom rohu spal Corwin a v druhém tiše oddychoval Igor, jak si jej matně pamatovala z večera. Corwin se probudil a prohlížel si spícího muže. Opatrně se dotknul jeho zmačkané šedé kápě a prošacoval

Bílé cáry mlhy se líně rozestoupily a odhalily postavu v černém rouchu. Provokativně se usmívala a ledabyle si hrála s cípem róby. Medvědi se před ní výhružně postavili a cenili na ni zuby. Ušklíbla se a hodila po jednom z nich modrý výboj. Irśai se otočila a konečně ji také spatřila. Před očima jí probleskly všechny způsoby mučení, kterými chtěla čarodějnici

Probudila jsem se před osmou. To kdože přesně programoval moje záležitosti, že se probudím skoro vždycky se světlem, i když vím, že bych měla spát ještě pokud možno několik hodin?

Ale co už. Puchýře na patách nevypadají už tak krvavě, hlava mě nebolí, mám dobrou náladu a hlavně mám celý pokoj pro sebe a můžu hrát na kytaru, dokud se nezačnou stahovat okolopřebývající s děsivými zbraněmi

Dnes jsem se vrátila z legendární šifrovačky Tmou! v Brně. Vlasta s Pepou se mě před dvěma týdny zeptali, jestli s nimi nechci jít, tak jsem si řekla, proč ne. Nakoupila jsem jídlo, pobrala, co jsem měla a považovala za užitečné a vyrazila jsem včera do školy.

Hned na úvod mě Vlasta lehce vyvedl z míry.

"Hele, bylas na nějaký šifrovačce už předtím, že jo?"

"No...

Nevnímala nic. Hraběnka držela její hlavu nad vodou, aby se neutopila, ale Irśai byla na chvíli v jiném světě. V děsivé vodní říši, kde ji pronásledovaly ohavné příšery, jejichž těla byla zlověstně beztvará a sápaly se po samotné její duši. Najednou cítila, jak jí jakási neznámá síla táhne pryč. Otevřela oči a spatřila hraběnku, která se nad ní skláněla. Spatřila

Jako kdyby toho nebylo málo, Corwin začal šeptat šplouchy šplouch Irśai za zády. Zamračila se. Zvedla kámen a mrštila jej po hobitovi, který jen elegantně uskočil stranou a po oblázku se nadšeně vrhnul. Blbec, pomyslela si Irśai. Sebral kámen a zase začal šplouchat Irśai za zády. V duchu počítala do dvaceti, pak se otočila a vynadala mu takovým způsobem, že kdyby nežil

Včera jsem okusila kouzlo dámské jízdy - se spolužačkami z gymplu jsme se rozhodly, že bychom mohly spáchat sraz hezčí poloviny 4.A. Míša objevila jednu malou příjemnou vinárnu kdesi ve Strašnicích, tak jsme se tam vypravily.

Víno měli vskutku dobré a levné, takže jsme s Míšou začaly popíjet - Rulandské šedé a Pálavu, fakt dobré a jemné, řekla bych, že to vůbec nespadalo do kategorie "dá